Původně jsem, na téma dnešní snídaně s manželkou, chtěl napsat blog s titulem: JOGURTÍKY, JOGURTÍKY, NABÍDNI MI SVOJE RTÍKY, ale pak jsem si řekl, že tolik ranní erotiky s těmi rtíky by zdejší publikem možná nemuselo skousnout. Ostatně, již jsem to zažil. Když mě zde nějaký, a nevypadal na homosexualistického aktivistu z průvodu, vypeskoval, že spím s vlastní manželkou. To je ovšem nejen moje právo, ale dokonce i povinnost. Zaniká až "Six Feet Under". U nás v Práglu většinou ve Strašnicích.
Stejně tak pravidelná strava. Nevečeří li někdo, nebo vynechává li jiné hlavní jídlo, může z toho dotyčný, nevečeřící, začít blbnout a psát kraviny. Pak jsem si ale řekl, že i každá kravina je vlastně reklama a tak dotyčnému asi pošlu nějaké ty stravenky, co manželce zbyly, aby se mohl navečeřet.
A dost předkrmu a pojďme na hlavní chod.
Kolega Kroupa včera napsal článek Podivné okolnosti (nejen) ruské agresivity, kde se vyskytla opravdu moc hezká a poučná diskuze. Otázkou pouze je, v jakém smyslu slova „poučná“.
Jeden z diskutérů, pan Ševčík, pak k tomu učinil toto moudro, které ale není úplně od věci:
A já si dovolím nesouhlasit, je to nesmysl. UA není pro USA nijak zajímavá oblast, ani sféra zájmu, ty nesmysly o drancování břidlic, apod. jsou k smíchu. Tahle oblast je ale vrcholně zajímavá pro Rusko a muselo Putinovi přímo rvát srdce pohled na Majdan, přející si jiné směřování státu, než bok po boku s Ruskem.
Tady bychom měli hledat příčiny všeho, bortící se Ruský, a potažmo Putinův velký sen o mocném Euroasijském svazu.
Samozřejmě, mnohé z toho je pravda, například to, že ruskému prezidentu Putinovi muselo rvát srdce, když se díval na vyčínání teroristů a chuligánů na tzv. Majdanu.
Nemyslím, že by v dosavadních dějinách lidstva existoval tak mohutný, zvenčí koordinovaný, útok na základní ústavní struktury státu.
Jistěže byly různé revoluce a byly i zvenčí podporované, například ta americká byla silně podporována Francií a v podstatě to mělo naprosto tu samou, ba přímo identickou, motivaci, jako „naše“ podpora Majdanu.
Nikdy v dějinách ale nejezdili různí poslanci a jiní ústavní činitelé někam do ciziny podporovat protiústavní puč. A proč nepřiznat, že Ukrajina, stále ještě, představuje pro Rusko jednak významného obchodního partnera a pak také tzv. nárazníkový stát.
A přesně proto ta obrovská angažovanost ve věcech Ukrajiny, proto tak obrovská podpora nové, protiruské vládě.
Tak jako Francie, když podporovala vznikající USA, to dozajista nedělala z lásky k bližnímu, ale ve snaze zbavit svého věčného rivala Anglii jejích kolonií a tím, ji připravit o velkou část příjmů a oslabit ji.
Přesně to byla motivace USA v Ukrajině, která, jak pan Ševčík píše „UA není pro USA nijak zajímavá oblast, ani sféra zájmu“ . Naopak. Je oblastí vrcholných strategických zájmů, „vrcholnějších“ než cokoli jiného.
Na nejrůznější teroristy stačí USA nasadit svoji skvělou armádu, námořnictvo a letectvo, které do té doby, než musí zahájit pozemní operace, si „s prstem v nose poradí“. Nepřítele vybombarduje. Teoreticky, dokonce z obýváku. To vůbec není nereálné.
Ale Rusko je tvrdší oříšek. To jen tak zbombardovat nelze. Na to se musí oklikou, přes Ukrajinu. Ten, kdo si myslí, že Ukrajina nemá žádný strategický význam, je ještě něco horšího než naiva. Je to nebezpečný naiva.
Tvrdit, že Ukrajina nemá význam, je asi tak totéž, jako říkat, že při II. Sv. válce neměla Francie žádný význam pro Německo. Kdyby Německo neobsadilo Francii, spojenci by se pohodlně a beze ztrát přepravili na evropskou pevninu a pochodovali na Berlín, ža?
Moskva sice není Berlín a Putin Hitler (i když se to pár idiotů snaží tak ilustrovat), ale ten, kdo bude mít v moci Ukrajinu, bude mít volné ideální nástupiště na Rusko.
Jistě, Rusko má jaderné zbraně a umí se bránit, ale co když dlouhodobý strategický plán je vyvolat v Moskvě ruský „Majdan“ (Vojna, Pussy Riot a mnoho dalších organizací by k tomu přispěly) a pak by pozemní operace směr Moskva byla nejen možná, ale i nutná.
