Popravdě řečeno, nevím, jestli jsem ještě voják nebo už ne. Vojenské správy ČSLA odebíraly vojenské knížky po dosažení 60 let věku, ale to ty současné již nedělají.
Takže by se dalo říci "Nevoják Hermánek má v šuplíku vojenskou knížku", podobně jako řidič, který propil řidičák, ale policie mu ho nevzala.
Já nic nepropil, kromě mnoha pivních vinných a pivních mejdanů, po kterých jsem ale neřídil. Na druhou stranu ale na vojně jsem byl a umím i "trochu" střílet. Na výtečnou.
Nicméně na závodění to nebylo. V malorážce jsem z 50 možných nastřílel tak maximálně 48.
Zbraně jsou smrtelně nebezpečnou věcí. Kdyby tomu tak nebylo, nebyly by to zbraně, ale šidítka, škádlítka, dráždítka nebo něco podobného. A pokud jsou zbraně ve skladu, jsou v klidu. Jakmile se ale ze skladu vyndají a nabijí ostrými z jiného skladu, rozsévají smrt.
Naše střelnice v Litoměřicích byla hezky situována. Takové úzké údolí končící svahem. Jenom debil by se tam procházel. Ale, kdyby se to skutečně stalo a nějaký moula se na té střelnici motal a já ho při vpřed běžící figuře na 200 metrů střelil, tak co?
Já, jako voják základní služby bych samozřejmě byl viny zbaven a mohl mrtvému pouze dát na hrob kytičku. Jinak bych k tomu neměl co říci, prostě se poflakoval tam, kde neměl a měl smůlu. Potrestám by samozřejmě byl ten, kdo měl na starost dozor nad celým areálem.
Při žádné nehodě na světě neplatí žádné žvásty o tom, že jsem vlastně nic nezavinil, že tamtudy projela jiná auta a já ne. To nikdo nebere. Byl jsi účastníkem, tedy spíše viníkem nehody, tak budeš pykat. Zanedbal jsi ostrahu areálu, tak budeš pykat.
Ovšem, kyjevské administrativě se pykat nechce. Bodejť by ano, kdo by se dobrovolně hlásil k vině, že? Takže místo standardního vysvětlení a omluvy pozůstalým, nekonečná hysterie.
Pravdou je, že ukrajinské ozbrojené síly v poměrně nedávné době sestřelily někde nad Černým mořem civilní letadlo. Ano, byla to tragédie, ale tragédie bez hysterie. Vojáci se asi omluvili a tak dále.
Ovšem, když se takovýto lapsus, s největší pravděpodobností, stal východoukrajinským separatistům, tak to je záminkou k jakémusi nekončícímu orgiastickému m*dání separatistů a Ruska. Místo aby se řeklo: OK. Stalo se. Omlouváme se a litujeme.
Protože, a to se vracím k té střelnici, největší zodpovědnost měl ten, kdo tu východoukrajinskou střelnici hlídal nebo alespoň hlídat měl a ne ten, kdo zmáčkl kohoutek. Ten, pravděpodobný, separatista samozřejmě zmáčkl kohoutek v dobré víře bojovat a to není zločin.
Zločinné úmysly neměl ani pilot SU-15, Gennadi Osipovič, který v roce 1983 let sestřelil let KAL007. Které se pohybovalo v zakázané zóně, ať už to byl záměr nebo jen náhoda. Ve kterou já sám ale nevěřím. Tak to letadlo se ocitlo v zóně sestřelu a nešťastnou náhodou to bylo letadlo civilní. Tečka.
Americký křižník Vinncenec sestřelil 3. 7. 1988 iránský Aurbus na lince IR655. A slyšeli jsme o tom něco? Skoro nic. Ani ta proklínaná komunistická propaganda nám tou tragédií 290 lidí na palubě nekrmila tak dlouho ucho. A mohly by, viníkem byly USA.
To ani náhodou. To ani zbla. Takže, co k tomu jen říci na závěr? Velkou lidskou tragédií, která je skoro vždy multifaktoriální, změnila americká, ukrajinská a naše propaganda v jakési spolehlivé kladivo na separatisty, aniž by se byla kdy namáhala celou věc objektivně vyšetřit.
Paul Joseph Goebbles, mistr nacistické propagandy, tak ten, kdyby se toho dožil, by se musel hanbou rdít. Co vše se dá vytěžit z lidské tragédie. Tak cynický snad nebyl ani on.
