Kdysi, je to asi tak třicet let, jsme bydleli za „socialistické“ nájemné v jedné soukromé vile v Hradešínské ulici v Praze na Vinohradech. Ano, to je ta ulice, kde bydlel Miroslav Horníček a dodnes bydlí Lubomír Lipský. A my bydleli pod jedním známým zpěvákem který tehdy eště nebyl známým zpěvákem. Nebudu ho jmenovat, ale vystupoval pod pseudonymem „Dracula“. A měl bratra taktéž gymnasistu. A v té době tam také bydleli oba rodiče těchto dvou gymnasistů, kteří měli ten nedobrý zvyk soustavně nás vytápět vodou uniklou z přívodu či jinak, automatické pračky. A jedno odpoledne, když jsme přišli domů, tak na stropě c kuchyni opět čerstvá skvrna. V manželce chytli saze, nedala se zadržet a se zrakem planoucím pomstou vyběhla o patro výš, kde bydleli budoucí Draculové. Já ji nedokázal zadržet a tak jsem alespoň běžel za ní, abych mírnil následky jejího odvetného úderu. Zazvonila a vykoukli ti dva, již dříve zmínění chlapci, a tázali se, čeho si má manželka žádá? A ta zvolala silným hlasem: „Máte doma rodiče?“ a chlapci, zcela způsobně odvětili: „Nemáme“. Manželka nezaváhala ani sekundu (po staru vteřinu; ona se ta sekunda z celkem jasných důvodů moc nepoužívá) a zvolala ještě silnějším hlasem:„Tak jim vyřiďte, ať se nechají zbavit svéprávnosti“
A celý tento, nezvykle dlouhý úvod jsem směřoval na jedinou věc. Co se Ruska týče, absolutně ztrácíme jakékoli zábrany a jsme schopni tvrdit i zcela nesmyslnou kravinu, jen abychom Rusku a Putinovi nasadili psí hlavu.
Samozřejmě, Putin není a nemůže být žádný Mirek Dušín, to samozřejmě ne, ale to, co jsme se dočetl ve vysoce čteném a karmovaném článku Miroslava Patočky Rusko je obr na hliněných nohách mnou otřáslo.
Pokusím se své dojmy shrnou do známého útvaru Několik vět:
Nevím, jak je pan autor vzdělán v historii, ale to o obrovi na hliněných nohách rozšiřoval před osmdesáti lety také jistý pán s knírkem. Pak se pokusil toho obra povalit a po „vítězné“ válce bylo jeho mrtvé tělo v berlínském bunkru polito benzinem a zapáleno, aby nepadlo do rukou vítězům. Takže já bych si s tím obrem s hliněnýma nohama dal hodně velký pozor.
Logika: Ukrajina vstoupí do EU a bude bohatnout, zatímco Rusko bude chudnout, je uchvancancující. Možná by bylo dobré poptat se v Řecku, Portugalsku, Rumunsku a Bulharsku, jak to s tím prudkým bohatnutím je.
Ostatně ani u nás nevidím za posledních deset let žádné třeskuté změny, samozřejmě kromě toho, že na nějaké zbytečné cyklostezce objevím ceduli „Postaveno s pomocí EU“.
Inovace? Tam má autor možná kus pravdy, ale ony jsou také inovace veřejnosti neviditelné a to vojenské.
Nejsem příliš vzdělán v útočných puškách, ale kdesi četl jsem, že američtí vojáci daleko raději bojovali s kořistními kalašnikovy než s americkými puškami M16.
Pan autor má asi somnambulní ukrajinskou kamarádku, protože, jestliže ukrajinská armáda prohání při cvičení své tanky po ulicích měst, tak by si měla stěžovat tam a ne na Rusy.
A zcela nejlepší je úvaha tohoto typu: Rusko je největší zemí na světě s chabou populací (kdysi mi kamarád, který si vzal Rusku vyprávěl o těch prostorách). A protože s tou chabou populací nemůže ty prostory zvládnout, bude expandovat, aby jich mělo ještě více.
A není ono náhodou lepší si pozvat „Gastarbeitry“, aby ty stávající prostory obdělali a suroviny vytěžili, než ty prostory dál rozšiřovat?
A to už je moje osobní poznámka: Rusko o žádnou východní Ukrajinu nestojí, pouze nechce mít NATO před svým zadním dvorkem.
