Rok 68: SSSR sice byl diktátorským a násilnickým státem,

který občas páchal nesmysly, jako přesun jednoho poloostrova z Ruské svazové republiky do Ukrajinské svazové republiky, ale jinak si, ve smyslu své ideologie, počínal vždy racionálně. Do NDR v roce 1953 vojska posílat nemusel...

byla na místě a ani události v Polsku 1956 nepřiměly Chruščova, aby tam vyslal vojska, i když se to tam mlelo pořádně. Jakýsi pomyslný džbán však v roce 1956 přetekl v Maďarsku. I když tam SSSR měl svá vojska, tak povstání bylo krvavě potlačeno a končilo popravami.

Sověti to tam tenkrát rozstříleli pořádně, ještě po dvaceti letech byly na mnoha místech Budapešti stopy po těchto bojích. A kolik bylo obětí na životech? Zcela určitě desítky tisíc a mnozí historikové tvrdí, že počet obětí přesáhl sto tisíc, ale nelze to zdokumentovat.

O 12 let později, v Československu, došlo k jakési soft, či homeopaticky zředěné formě maďarských událostí, přičemž jedinou spojnicí obou událostí bylo nasazení sovětských vojsk.

Ale, zatímco v Maďarsku se v roce 1956 krvavě demonstrovalo proti MSP, tak v Československu docházelo v roce 1968 k projevům nebývalé lásky ke KSČ a jejími prvnímu tajemníkovi, Alexandru Dubčekovi, o kterém do té doby jen málokdo tušil, že existuje.

Dubčekova "nepolitická politika" tak trochu připomínala Gorbačovovu "perestrojku". A příznačné je, že že dopadla prakticky stejně blbě, i když v jiné formě. Rok1968 byl nástupem tzv. "reformních komunistů", což je jakási odrůda cirkusového umění.

V cirkuse předvádějí artisté neskutečné věci. Udrží balanc i tehdy, kdyby normální člověk již spadl nebo, daleko lépe řečeno, vůbec by se toho kousku neodvážil. A podobné věci se dopustili i komunisté, kteří od té doby slují "reformní komunisté".

Usmysleli si totiž, že celému světu předvedou to skvělé, nádherné, československé číslo, demokraticky socialismu s lidskou tváří.

A svět bude zírat, že to jsou právě Čechoslováci, kteří na to přišli a kteří to, "pod moudrým vedením KSČ a jejího prvního či generálního tajemníka Alexandra Dubčeka" uskuteční.

A nejhorší na tom je, že toto všechno národ "žral i s navijákem". Tehdy byla relativní svoboda tisku, ale nikdo, absolutně nikdo neupozornil na nereálnost těch snů. Že, teoreticky, lze se zbavit vlády komunistů a budovat demokracii, ale nelze budovat demokracii pod vládou komunistů.

Entweder, oder říkají Němci. Buď a nebo. Ale obojí dohromady nejde. Napadl mě ještě jeden příměr. Někdo si usmyslí vylehčit nějakou dřevěnou stavbu pomocí termitů. Prostě, do dřevěné konstrukce nasadí termity a ti tu stavbu vylehčí.

Samozřejmě to je nesmysl, to každý ví. Ale něco podobného, nasadit do socialismu demokracii, nikomu v roce 1968 divné nepřipadlo. Prostě, vylehčíme komunistický režim demokratickými termity, však ona to ta stavba vydrží.

Jenomže, Sověti si nemysleli, že by to mohlo vydržet a Dubček byl příliš nerozhodný a váhavý na to, aby několik dní před invazí provedl nějaké rozhodné kroky. Napadlo mě třeba, že pokud by někdy okolo 15.8.1968 dal do vazby nejméně jednu stovku "reformátorů", SSSR by to možná přesvědčilo.

Ale nestalo se, vlítli sem, a každý, i malé děti, to pocítil na své kůži. Malé děti totiž vyrostou. Ale napadl mě ještě jeden příměr. A sice, před soudem stojí vražedkyně, která otrávila soji o 20 let mladší sokyni, která ji chtěla odloudit manžela.

Zajisté je odsouzena, ale jak veřejnost, tak i soud, má jisté pochopení, protože dotyčná by, se třemi dětmi, zůstala bez prostředků. A tak, aniž by člověk ten 21.8.1968 nějak omlouval, měl by chápat, že prstě Moskva cítila ohrožení.

Jak říkám, neomlouvá ji to, ale na druhou stranu bychom měli na historii nahlížet jako na historii a ne ji neustále používat k buzení protiruských vášní. Protože, pokud vím, žádné protiněmecké vášně tu neplanou, i když příležitostí k jejich rozpoutání by bylo víc než dost.

P.S. Pokud má někdo dojem, že píši o roce 1968 bez nějakého podnětu, tak upozorňuji, že ne. Vybudil mě tento článek:

Lukáš Polcr

Tenkrát v tom 68

Zamyšlení nad tím, proč je dobré znát historii, co mě naučili na základní škole a co že se to stalo v tom šedesátým osmým.