Proč to, proboha, nejde jako za socialismu?

A tím "socialismem" nemyslím společenské zřízení, ale časový úsek asi tak mezí roky 1955 a 1969. Proč to nejde v politice a ani v kultuře? Dobře, tehdy byl svět bipolární, rozdělený. A byla to taková chyba?

Nikdo v USA nenazýval Chruščova debilem nebo zločincem. Prostě to byl vůdce, v rozděleném světě nepřátelské mocnosti, který ale požíval jisté úcty. A co se děje dnes? Vladimír Vladimirovič Putin jako vůdce mocnosti ne přímo nepřátelské...

...je alespoň u nás, nevím jak je to jinde, nazýván těmi nejhroznějšími slovy. A v USA? Nevím, možná mi něco uniklo, ale jako dítě a i později jsme zažil návštěvu Chruščova v USA v roce 1959, ještě za Dwighta Eisenhowera.

A v roce 1961 se americký prezident John Fitzgerald Kennedy setkal ve Vídni se sovětským vůdcem Nikitou Sergejevičem Chruščovem. Ti dva chasníci přece jen něco dělali, aby se to napětí mezi velmocemi snížilo a nenaházeli si jaderné rachejtle vzájemně na hlavu.

A co se děje dnes? Nevím a tak jsem se zeptal Wikiny:

List of international presidential trips made by Vladimir Putin

This is a list of presidential trips made by Vladimir Putin. During his presidency, which began with his inauguration on May 7, 2000, he has traveled to 50 different countries internationally as of March 2008, in addition to many more trips made domestically within Russia.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_international_presidential_trips_made_by_Vladimir_Putin

A našel jsem ze stejného pramene toto:

November 12–15, 2001 – State visit to the United States of AmericaSeptember 24–27, 2003 – Working visit to the United States of America (visited Houston, Texas)

A pak už jen návštěvu New Yorku k 70. výročí OSN. Není to trochu málo, Antone Pavloviči?

Následně jsem se podíval na toto:

List of international trips made by the President of the United States

International trips made by the President of the United States have become a valuable part of U.S. diplomacy and international relations since such trips were first made in the early 20th century. They are complicated undertakings that require months of planning along with a great deal of coordination and communication. They also involve much ceremony and fuss.

June 3–5, 2000Summit meeting with President Vladimir Putin. Addressed the Duma

May 23–26, 2002Summit meeting with President Vladimir Putin. Signed Strategic Offensive Reductions Treaty.

Pátrání je pracné, americký prezident pouští svým daňovým poplatníkům dosti žilou. Ale já, se svými malými schopnostmi nejsem s to najít ani u jedné ze stran takovou tu plnokrevnou státní návštěvu, se všemi poctami a srandičkami.

Jako například zažil sovětský vůdce jako zažil Leonid Brežněv při své návštěvě USA v roce 1973. Jako velký milovník silných vozů tam řídil nějaký americký otevřený terénní auťák a tvářil se šťastně, ajko malý chlapec.

Tak, tyto kontakty mezi velmocemi mi dost chybí a nemám z toho dobrý pocit. A co jinak v těch "šedesátých" letech? Samozřejmě hudba. Nejsem žádným velkým znalcem, to ne, ale každý kluk, v polovině 60. let věděl, kdo jsou Beatles.

Znali jsme ze Svobodné Evropy i jiné kapely a zpěváky a velká legrace je, že to stále jsou ty nejhranější skladby vůbec. Po padesáti letech. A ony žijí. A kolik zpěváků či kapel budou naši potomci znát za 50 let. Snad Conchitu Klobásu? Moc pochybuji.

A vlastně jsem na všechny tyto úvahy přišel tak, že jsem shlédl film z roku 1969 Já truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka. Není to žádné veledílo, ale na druhou stranu i po padesáti letech se na to dá dobře koukat. Samozřejmě, protože námět dodal a na scénáři pracoval Milan Kundera.

Máme dnes nějakého Milana Kunderu, který by byl tak dobrý a tak známý, aby se mohl usadit ve Francii a psal úspěšně i v francouzštině? Nemáme. My ho nemáme ani v češtině, bohužel. Kolik spisovatelů si v roce 1967 poslechlo projev Václava Havla?

Přesné číslo se mi nedaří vygooglit, ale jistě se nedělal sjezd pro 20-30 delegátů. Já odhaduji ten počet na 150-200. A budu rád, když mi někdo, bez obvyklých škodolibostí sdělí, jaký ten počet skutečně byl.

A v takové negativní parafrázi Švejka musím říci: To se nám pak má podařit točit dobré filmy, když nám ti spisovatelé nedávají náměty a scénáře. Protože režiséry, myslím si, nemáme tak špatné.

Průser dnešní doby je také v tom, že "hloupí komunisti" věděli, že se lid musí bavit, jinak jim roztříská fasádu. A tak financoval i "komedie pro komedie". Mareček, ne, to byla agitka. Ale třeba Zítra to roztočíme... skoro agitka nebyla.

Jenomže dnes, když chce tvůrce vymámit nějaký grant, tak musí točit tak nějak, soudruzi, angažovaně. Nejlépe, aby v tom byl rasový konflikt, náboženský konflikt, sexuální orientace a jako třešinka na dortu třeba náznak, že Zemana nevolí.

Pak, dost pravděpodobně grant dostane a bude to mít jen jednu jedinou závadu. Nebude to ke koukání.