A daly by popsat jedním slovem: MOŽNÉ a možná, že dokonce slovem: POHODLNÉ. Po životě na Západě pošilhával kdysi každý, kdo měl zdravý rozum. Já také a jakmile Antonín Novotný trochu zvedl závory, byl jsem venku.
Jako jeden z opravdu prvních jsem si tehdy, jednoho jarního čtvrtku 1966, zašel na "Barťák", který ovšem byl v ulici Na Perštýně, zažádat si o výjezd do NSR. V ruce jsem třímal pozvání, napsané jakoby člověkem ze Západního Německa.
Kupodivu to klaplo. Já v Norimberku vydělal pár stovek "mařen" a s novými džínami pro sebe a svoji tehdejší dívku jsem se triumfálně vrátil do ČSSR. A otázkou je, co jsem tehdy v NSR neviděl? Neviděl jsem tam československé emigranty.
A Cimrmanovská otázka je: Proč jsem je tam neviděl, když v Novotného Československu bujel ten samý blbý socialismus, jak za Husáka? Protože proto, milá dítka. Protože je tam nikdo nelákal a neumetal jim cestičku.
Po 21.8.1968 prakticky všechny západní vlády vyhlásily, že budou, vlastně bez omezení, přijímat "uprchlíky" z Československa a to i ty, jejichž ohrožení režimem nebo jejich protirežimní činnost se rovnala nule na kvadrát nebo dokonce na kubík.
A to, hlavně toto, tehdy bylo motorem emigrace. Stačilo prohlásit "Jsem z Československa" a dveře byly otevřené, i když zpočátku možná trochu nepohodlně, ale byly. A ten, kdo se přizpůsobil a chytil se měl lépe než třeba Němci. Já třeba, například, co se řidičáku týče.
Znám dva případy, kdy se někdo dobrovolně vrátil. Jedu takhle po jezdících schodech v metru Flora a proti mně Vlastík. Říkám si: Hermánku, máš vlčí mlhu, Vlastík je přece v Kanadě. Ale už nebyl. Už byl zpátky v Praze. A druhý případ byl docela komický.
Naši přátelé z Vršovic měli sousedy a ti měli sestru provdanou v Německu. A tak jednoho dne se rozhodli, že emigrují. Rozprodali všechen nábytek, co měli a jeli k sestře. Jenže za pár měsíců nebo dokonce týdnů je emigrace znudila a když se vraceli, tak na ně němečtí celníci řvali, že už se do Německa nikdy nepodívají.
Zkasírovali totiž všechny možné podpory a nakonec "frnkli". A ještě jeden detail. Na vlastní oči jsem v německém Kulmbachu viděl zdůvodnění udělení azylu: "Kdyby se dotyčný vrátil do Československa, byl by za emigraci potrestán".
Takže, takové emigrantské Perpetuum Mobile. Nejsem v Československu pronásledován (tento člověk se dokonce pokusil o kandidaturu KSČ)? Tak vyjedu za hranice, zůstanu tam pár týdnů a hle: Vytvořil jsem důvod k emigraci a tím je emigrace. Morgenstern by měl radost.
A co jsem tím chtěl vlastně říci: Jednu jedinou věc. Voda se hrne vždy tam, kam může. Nikdy se nehrne tam, kam nemůže. To je snad každému jasné, to nemusím vysvětlovat, je to přece princip každé údolní přehrady.
A jestliže tedy, EU, z jakýchsi ideologických, multikulturních a falešně humanistických příčin umete migrantům koryto řeky tak, aby v něm nebyly žádné překážky a aby třeba ani "ztráta dokladů" ničemu nebránila, tak se nemůžeme divit, že se k nám (do EU) hrnou.
