Úvodem bych rád řekl, že si nemyslím, že jakákoli sebevražda cokoli dokazuje. Samozřejmě, existují, jako všude, vzácné výjimky, ale sebevražda je prakticky vždy výrazem psychického stavu člověka.
Napadají mě dva příklady z dávnější i nedávné minulosti. Asi před dvěma roky se v Nýrsku oběsil člověk podezřelý ze zneužívání své dcery a velká část veřejnosti z toho vyvodila, že byl nevinný, že byl uštván a jeho partnerka snad dokonce kvůli tomu žalovala stát.
Ovšem, některé podezřelé věci se vyšetřit musí a pokud někdo neunese ani první výslech, tak si nemyslím, že to svědčí pro jeho nevinu. A samozřejmě, ani ne pro vinu. Ta mu, bohužel, nikdy nemohla být prokázána a ani nemohl být očištěn.
Druhý případ sebevraždy je z tohoto týdne. Mexičan, deportovaný z USA skočil z mostu, což patrně prokazuje, že ilegální pobyt v USA je něco velmi žádoucího a deportace jsou nežádoucí? Toto alespoň je v podtextu těch zpráv o této sebevraždě.
A do třetice, sebevražda blogera Janoty. Dlužno říci, že spektakulární sebevražda, jak z hollywoodského filmu. Prostě show. Zda to pan Janota tak plánoval, zda chtěl, alespoň na malý okamžik, být v tzv. "headlines", nevím. Ale byl tam. Podařilo se mu to.
Příčiny jeho pádu, a to v obou smyslech toho slova, jsou docela zřejmé. Nezvládnuté dluhy a legálně držená zbraň. To, zda jeho dluhy byly opravdu 1,5 milión Kč, jak a kdy vznikly, kdo mu půjčil, za jakým účelem a s jakým zajištěním, nevím.
Ale vím celkem jistě, že mnozí půjčovatelé peněz jsou spíš lichváři, než cokoli jiného. A že člověk, který je neukázněný a není finančně gramotný, naseká spoustu dluhů nesmírně snadno. Myslím, že počet exekucí je u nás, ve srovnání s civilizovaným světem příliš mnoho:
Dosud rekordní z pohledu počtu nařízených exekucí byl rok 2011 s počtem 959 tisíc. V následujících letech pak jejich počet klesl na 883 tisíc (v roce 2012) a na 776 tisíc (v roce 2013). Výjimkou v klesajícím trendu byl pak rok 2014 s počtem téměř 879 tisíc exekucí.http://byznys.ihned.cz/c1-65108790-exekuci-vyrazne-ubylo-vymahatelnost-dluhu-je-ohrozena-varuje-sefka-komory
Ta čísla jsou sice starší, ale k žádnému významnému poklesu nedošlo. O dluzích a jejich vymáhání bych proto řekl asi toto: Člověk se velmi snadno dostane do osidel dluhů, ale velmi nesnadno uteče exekutorovi.
Nicméně dlužit není trestné. Samozřejmě, pokud dluh nevznikl nějakým podvodem. Ale střílet po exekutorech trestné je a to nejen v České republice, ale v celém světě.
A dvě verze toho příběhu se rozcházejí jak voda a oheň. Soudní spis tvrdí něco a pan Janota tvrdil něco jiného.
Ve svém předposledním článku Jak se to vlastně celé stalo to popisuje tak, aby to na něj vrhalo to nejlepší světlo a celá záležitost vypadala jako politováníhodný omyl, způsobený nevyspalostí po noční směně.
Je mi líto zesnulého blogera, ale musím říci, že tomuto jeho vyprávění nevěřím. Spíš si myslím, že si vymýšlel a přikrašloval věci ve svůj prospěch. Čemuž ovšem soud, k jeho škodě neuvěřil. Ale setkáváme se zde s jevem, na který jsem již dříve upozorňoval.
Velká část veřejnosti by si přála mít doma zbraň nebo ji dokonce má. Všichni si myslí, že ta zbraň slouží k jejich bezpečí, k jejich ochraně. Ne, nechci zakazovat legálně držené zbraně. Sám jsou takovou měl asi 5 let a zbrojní průkaz podstatně déle.
Ten naivní "hurá postup", který uplatnil také pan Janota, vypadá v lidové řeči asi takto: "Jak mi někdo strčí palici do baráku, tak mu ji ustřelím. V Americe to také tak dělají". Myslím, že nedělají, že i tam zkoumají, jaký měl pachatel důvod ke střelbě.
A obezlička, která se jmenuje "pokus o vraždu" je v tom, že sazby za pokus jsou stejné, jako za dokonaný čin. Jinými slovy, když nezvládnete "varovný výstřel" a ten bude vyhodnocen jako "smrtící, ale netrefící" jdete sedět jako měl jít sedět pan Janota.
Kdysi jsem četl takové pravidlo. Netýká se sice přímo obrany domova. Ale já se stejně pokusím ho zpaměti rekonstruovat:
- Nenos zbraň
- Když už ji nosíš, tak ji nevytahuj
- Ale, když ji vytáhneš, tak střílej a zabij. Protože zmrzačený svědek tě může hladce poslat do kriminálu a ještě mu budeš celý život platit.
Tak jsem vylíčil své pocity a, aniž bych si chtěl dělat legraci z tragédie pana Janoty, musím říci, že jsem tento článek spáchal po noční směně, která ale nebyla moc tragická.
