Nebo článek s názvem "Bavorák je geniální auto". To je totiž rozdíl jako mezi nebem a dudama, které má opravdu skoro každá jiné. Jedna věc je totiž, jak geniálně říkával prezident Havel, název článku a druhou věcí je jeho duch. On to sice říkával o zákonech, jejich liteře a duchu, ale úspěšně to můžeme aplikovat i na příkladu článku, jeho obsahu a jeho duchu.
Je starou známou pravdou, že chlapi se poměrně snadno shodnou na fanouškovství sportovnímu klubu, méně snadno na ženské, ale i to je možné a nejhůř vůbec se shodnou na věcech souvisejících s autem. ani ne tak s jeho značkou, jako spíš s řízením.
Já vím, že zas naláduji munici svým posměváčkům, ale řeknu, proč jsem si to čtyřapůllitrové osmiválcové monstrum vlastně koupil.
Dostal jsem výživnou provizi a přemýšlel, do jakého nového ojetého vozu bych měl tu kulatou sumičku v Euro, které jako národ sice nechceme, ale individuální platby v Euro přijímáme s nelíčeným nadšení. Tedy alespoň já. Kdo z vlasteneckých pohnutek odmítá platby v Euro, je blbec.
Ale tací snad ani vůbec nejsou. A tak jsem četl, že BMW 540i rychlé a pohodlné auto a proto si ho oblíbili i ruští mafiáni. Bohužel, nejsem mafiánem, ba ani českým a tak jsem do vyhledávače ojetých vozů zadal vše. co jsem mohl.
Xenonová světla, povlaky a tapecírunk v kůži, střešní okna a ještě nějaké piškuntálie. A k tomu jsem dal cílovou cenu, kterou jsem považoval za víceméně nereálnou. A vida, jeden západoněmecký obchodník ojetými vozy, mi ten vůz za tu cenu prodal.
Neříkám, že to bylo za hubičku, ale v přepočtu bych za to dostal nový vůz té nejslabší kategorie, a možná, že ani to ne. Opakovaně spolu s dcerkou si vždy vzpomínáme na ten příšerný krám, který sice byl nový, ale jezdil naprosto na hovno.
Koupila jí ho (tedy penězi vyfutrovaná babička ho koupila na sebe a mojí dcerce ho pouze půjčila) a byl to opravu příšerný krám CHEVROLET a té značce opravdu dělal hanbu.
Jednou, když jsem ho měl půjčený po té "ukrajinské nehodě" mě na "Jižńáku, k mé velké hanbě "opískoval" náklaďák. Opravdu, tak blbě to auto, za ty peníze,
Já řeknu: "Ale to bávo dost baští" a dcera na to "ale ten pitomej CHEVROLET žral naprosto stejně a ještě k tomu vůbec nejezdil. Němci tomu říkali "dle lahmste Kuh", Chromá nebo spíše ve třetím stupni nejchromnějsí kráva (ze stáda), což kdysi býval Mercedes 200D.
Pravda, proti gustu žádný dišputát. Ale, je mezi námi spousta kuřáků, kteří každodenně propálí, od rána do večera, ve všední den nebo ve svátek, těch, v průměru asi 80,- Kč, tedy přibližně 2.500,. Kč měsíčně.
A tito závisláci, kteří jak o život bojují za právo otravovat ovzduší v restauracích, hospodách a podobných zařízeních, se budou nesmírně cukat, kolikže takový bavoráček s tímto hrdým obsahem baští.
Ano, jsou vozy s nižší spotřebou, ale jen málokterý má tak vynikající poměr spotřeby k pohodlí, rychlosti a bezpečí. Prostě každá sranda něco stojí a pohodlná a bezpečná (jde o aktivní bezpečnost - jízdní vlastnosti, akceleraci, brzdy a podobně) jízda něco stojí.
A v 90% případů stojí méně než u vozu nového. Ještě pár slov o údržba a skončím. Kdysi jsem četl, že ojeté BMW 540i stojí na náhradních dílech asi tak 20.000,- Kč/ročně.
Nevedu si přesné záznamy, ale 200.000,-Kč jsem za těch deset let do toho auto nacpal asi za opravy, údržbu, technické prohlídky, povinné ručení a další.
Je to pár týdnů, kdy tady jeden autor rozebíral, kolik peněz nacpal za asi pět let do Fabie (detaily si nepamatuji). bylo to na úvěr a vycházelo mu to na asi 700.000,- Kč za pět let a myslím, že 9,- Kč na jeden kilometr.
Ta čísla si asi přesně nepamatuji, ale tvrdím, že jsem na tom se "žravým" bavorákem lépe. I když, samozřejmě, můj hlavní zisk spočíval v tom, že jsem auto koupil za hotové s neplatil vyděračské úroky.
A zpět k tématu: Kdyby tento a jiné moje promluvy, kdy adoruji své auto, četl prezident Zeman, tak by měl plné právo napsat souhrnný článek s názvem: Bavorák je geniální auto, i když by ve skutečnosti nebylo možné žádný takový můj článek najít.
Takže, proto není ani možné dohledat nějaký Peroutkův článek s názvem "Hitler je gentleman", protože to prostě vyplývá z některých Peroutkových článků před okupací, ve kterých s k "vůdci" vyjádřil vstřícně.
A prezident nechtěl poukázat na nic jiného, a on to také skoro doslova řekl, než na to, jak snadno se novinář nechá ovlivnit okolnostmi a píše ne dle svého názoru, ale podle toho, co se domnívá, že bude dobře přijato.
Novinář, který píše jen dle svého názoru, totiž neexistuje. Nikdo není ochoten ho za jeho názory platit. Za totáče nebo za Havláče musí každý novinář zpívat předepsanou píseň. A pokud to nedělá, dozpíval.
