Pražská recepce ke Svatojiřské stuze a klenotům na ruském velvyslanectví...

Včera probíhal na půdě ruské ambasády tradiční večer českých nositelů Svatojřské stužky. Pohoštění bylo tentokrát ještě bohatší, než jindy. Klasický kaviár a ruskou vodku doplnilo též šampańské Château Mouton-Rothschild a...

...pro multikulturní vyváženost a nehynoucí přátelství mezi národy ještě Honza Chodič Blue Label a Kentucky whisky Old Grand-Dad, osobní dar Donalda Trumpa.

Vše tedy probíhalo skvěle, až na ty holuby, kteří na půdě ambasády nepříjemně vrkali. Ale což, není růže bez trní. Hlavně, že jsme mohli připít na zdraví Vladimíra Vladimiroviče. A řeč se vedla, jak jinak, o výchově mladé generace.

I středně blbý klokan musí, bez váhání pochopit, že liberální americký způsob výchovy budoucí generace je daleko lepší, než ten ruský. Je pravda, že by člověk občas ty spratky rád seřezal, ale to se nesmí. Já tu historku už jednou líčil, ale zkusím to znovu.

Za krutých časů Husákovy normalizace, kdy byl všeho, kromě agentů StB, nedostatek jsme seděli s našimi domácími na zahradě jejich činžovní vily a popíjeli víno, ušetřené z mizerných přídělů. Chtěli jsme tak alespoň trochu pohostit naši (ale spíš jejich) drahou Američanku.

Ta byla derivátem českomoravského děvčete, které si nevědomky vzalo 4% jedince. A protože pořádně nevěděla, jak se to dělá, nevadilo jí, že to její manžel nedělal pořádně. Tedy s patřičným nasazením a také s řádnou frekvencí. Ale dvě děti ji udělat stačil.

Následně emigrovali do vysněného Trumpova ráje, kde manžílek provedl "Coming Outíček" a vyšuměl z milencem z domu. Takže ty dva malé hajzlíky vychovávala ona sama. Ale asi by to tak dopadlo, i kdyby manžela měla. Byli totálně nevychovaní a nešlo je okřiknout.

Já jsem zásadně proti bití dětí do hlavy. Děti by se do hlavy bít neměly a také naopak, děti by své tatínky do hlavy také bít neměly. A pokud tak činí, tak jen s malou vloženou energií tak, aby si tatínek hned nelehl na zem a nesimuloval úmrtí. To pak musel řešit i pan prezident.

Já se svými dětmi nikdy tělesnými tresty neplýtval, ale když jsem se, díky panu Hodinovi a jeho povídačkám o střídavé péči, podruhé rozvedl, jezdily obě mé dcery, s rozdílem data narození 15 let, se mnou na chalupu (syn se podobných nesmyslů obvykle vyvaroval) na chalupu.

Děti rozvedených rodičů jsou neobvykle rozmazlené a vědí moc dobře, že s tatínky dokáží cvičit. A tak ta mladší, tehdy okolo 8-9 let věku, toho maximálně využívala. A když ta starší ta její privilegia viděla, tak ji vždcky říkala: Nany, nese* tatínka nebo ti ztříská p*del.

A láskyplně vzpomínala na tu exekuci, zatímco já to už dávno zapomněl. Nicméně, sbalil jsem jednu dámu přiměřeného věku a vzdělání, která se uměla dobře otáčet nejen v kuchyni, ale i ve spodnějších patrech. A dcerka na ni okamžitě zanevřela.

A tak, když jsme jeli společně sáňkovat, panovalo od počátku velké napětí. A při samém výkonu pak dcerka trousila takové drzosti, že ve mně narůstalo vnitřní napětí. Až jsme to trápení ukončili nasedli do auta a chtěli odjet.

Ale to dítě nešťastné vyřklo ze zadního sedadla takovou drzost, že přetopený kotel explodoval. Ona věděla, že je zle a začalo obvyklé "tati, ne......!. Ale to jsem se už ukecat nenechal, vytáhl ji z auta, přehnul přes koleno a vyprášil zadek.

Podle mě to to dítě přes ty oteplovačky vůbec nemohlo bolet. Ale, myslím si, že vůbec není od věci dítěti občas ukázat, kdo je pánem situace. A že ten, kdo poroučí, je rodič a nikoli dítě. Ale tato myšlenka je dnes asi scestná.