Poslyšte, co řekl jsem pro historii o taxících a firmě U.B.E.R.

Myslel jsem, že to je Caesarův citát, ale to jen scénárista filmu Kleopatra trochu improvizoval. Škoda, že Šafránková se Svěrákem nebyli tak slavní. Mohli s Koljou rozpoutat podobný skandál jako Líza Taylorová s Ríšou Burtonem.

Správný Caesarův citát, který lze uplatnit prakticky vždy, je tento:

„Co chceme, tomu taky ochotně věříme a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami.“

Tak toto platí prakticky na všechny blogové rozmíšky bez výjimky. A taky na tu, zda jsem mohl „mir nichts dir nichts“ pendlovat z Východního do Západního Berlína a zpět.

Poprosím tedy místní myslitele, aby si představili některou z těchto situací. Ale těch možných situací je  podstatně víc:

Držitel platné CS doložky (pokud má platná viza) pendluje mezi Německem a Beneluxem, mezi Německem a Francií, mezi Francií a Itálií atd, atd, aniž by jeho komunistická výjezdní doložka doznala jakékoli újmy.

Takže, já bydlel na Východě a džob jsem si hledal na Západě. A měl jsem těsně před taxikářskými zkouškami na Západoberlínském Magistrátu, když to v Praze ruplo. Takže o taxislužbě toho trochu vím:

1. Počet licencí (licence k provozování taxislužby je vždy na jeden vůz a je to tzv. placka.) Placka na trhu stojí, v závislosti na velikosti města a předpokládaných tržbách nějaké peníze.
   V New Yorku to před lety bylo $40,000.00 USD, současnou cenu nevím. Ale zato naprosto přesně znám počet licencí pro Západní Berlín v roce 1969: 5000 a byly velké boje, zda vydat ještě dalších 500.
   Prostě, omezení počtu vozů a riziko ztráty licence jsou jedinou zárukou korektního podnikání a v tom slova smyslu je v Praze džungle.
2. Kvalifikace řidiče. Auto s licencí se musí točit 23 hodin denně. Na to je potřeba asi tak 4,5 - 5 řidičů (střídání směn, dovolená, nemoci a podobně).
   Ani to v Praze neexistuje. Tady každý, kdo má do p*dele díru nalepí na svůj vůz TAXI, namontuje tachometr a jezdí, i kdyby byl z Horní Dolní a Prahu znal jen z letáku.

A jak s těmi všemi pravidly pro taxislužbu souzní UBER? Nevím, protože asi není deklarován jako taxislužba, ale jako spolujízda.

Pan Andrle píše:

Takže teď aspoň UBER zakázali. V Brně, soudně , nekompromisně a já uznávám podle logiky práva. Protože spolujízda je když já NĚKAM chci jet a dám (přes onu technologii) tohle ve známost spolu s nabídkou že TAM s sebou rád za úplatu někoho vezmu do auta. Ovšem taxislužba je něco jiného. Já sám nechci NIKAM jet, jen čekám, že mne někdo požádá, abych jej mohl odvézt za úplatu TAM, kam chce on. Rozdíl je snad jasný.

Zdroj: http://janandrle.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=601521

A já mohu pouze uvést, že tak jasné to tedy v žádném případě není. Protože ještě existuje tzv. smluvní přeprava, kterou mají třeba některé hotely a tam samozřejmě říkáme, kam chceme jet a není to tedy jakýsi "Autostop" nebo "spolujízda".

A ještě jedna podstatná věc. Když jsem v letech 1968 - 1969 žil v Západním Berlíně, tak jsme často jezdili taxíky. Pro více lidí to vyšlo relativně levně. A najednou se objevila firma nabízející levnou spolujízdu.

Samozřejmě to byla finta. Zákazník si je zavolal telefonem přijel malý renaultík. Byl to úplně jiný komfort, než v regulérním taxi, ale byli podstatně levnější. A základ byl: Zavolání telefonem. Oni nesměli brát zákazníky na ulici.

A UBER není nic jiného, než moderní forma této spolujízdy. Zákazník se musí zaregistrovat, dát číslo své kreditky, instalovat si do mobilu aplikaci a tak si v žádném případě nemůže myslet, že si objednává taxi.

Ne, on si objednává smluvní přepravu za podmínek jiných, než platí nebo by měli platit pro taxislužbu. A UBER vám na zamávání na ulici taky nezastaví, že? Ty vozy se zásadně objednávají pomocí mobilní aplikace.