Příčiny vzniku a zániku českých hospod. Zlatej socialismus

V tom vtipu Rádia Jerevan to je sice míněno jako legrace: Kdy bude socialismus zlatý? Za komunismu, to lidi budou říkat: "Jó, zlatej socialismus", ale v případě restauratérů a hostinských to byla a je 100% pravda. Lépe už bylo.

Patří ke zdejšímu dobrému tónu nadávat na socialismus obecně a na tzv. normalizaci zvláště, i když se za té normalizace měli mnozí daleko lépe, než před ní. A pro jiné se toho zase změnilo velice málo nebo vůbec nic.

Je to skoro na den přesně 50 let, kdy jsem se seznámil s provozem a ekonomickými podmínkami hospody a jejího personálu. Bylo to v hostinci U Bonaparta v Nerudově ulici, který vedla dvojice středního věku, Milada a Mirek.

Mirek jako výčepní a kasírka, Milada jako servírka. A ještě jim tam v kuchyni vypomáhala maminka Milady. A Mirek mě, devatenáctiletého poučovat, jak se dělají peníze. Musí se vytočit několik sudů piva a na každém pivu okrást něco na míře a dostat nějaké spropitné.

A protože to v té hospodě hučelo jako v úlu, tak z každý z té dvojice přišel měsíčně na 5.000,- Kčs, což tehdy byl plat ředitele velkého podniku. A nezdaněných k tomu. Prostě a jednoduše. Za tzv. socialismu byla skoro každá hospoda zlatým dolem.

A v Nerudově ulici? Na tak atraktivním místě? Tak samozřejmě, tam bylo furt plno. A nejen tam. Ale i U Dvou Slunců, U Glaubiců, U Krále Brabantského, U Tří Trojek nebo i u Schnellů, což ale byla již lepší restaurace.

A to, proč v Nerudovce U Bonaparta chcíp pes, tak že tam skoro nikdo nechodí, to nevím. Ale vím, jakou Havaj museli hostinští za socialismu mít. Obrovskou a myslím, že pamětníkům se dnes ještě často zasteskne.

Jedinou jejich starostí, bylo mít dobrou štaci. Dobrou hospodu. A o to se starali šéfové v RaJ, které bylo třeba dobře mazat, aby štace byla dobrá. Ale jinak neměl hospodský absolutně žádnou starost. O nájem, o energie, o mzdy zaměstnanců, o to aby neprodělal?

Kdepak. Hospodský se jen nesměl nechat dát nachytat. Ne, při šizení zákazníků, to byly drobné, ale nesměl mít zásoby neregistrovaného zboží. Přebytek totiž hovořil o tom, že si do hospody natahal nějaké suroviny, které hodlá se ziskem zpeněžit.

A s příchodem "hospodské svobody" nastaly také "hospodské starosti", které dříve nebyly. Zaplatit nemalý nájem, zaplatit personál, který krade, zaplatit energie a nedávno také hlásit tržby panu Babišovi (EET).

A to vše je ekonomickou činností, při které ne každý uspěje. Existuje pojem "nákupní spád", který platí především pro obchody, ale samozřejmě také pro hospody, což vlastně je jen jiná forma obchodu. A někdo je v plusu a druhý v mínusu.

A ten, kdo je v mínusu  končí. Toť přirozený princip kapitalismu. Ale již skoro rok probíhá zde na blogu hysterická kampaň o "zániku hospod". Nejprve kvůli EET a když toto běží bez problémů, tak kvůli zákazu kouření.

Ještě jednou zopakuji, že v podnikání jsou výnosy a náklady. A jejich rozdílem je pak zisk nebo ztráta. A ztrátový podnik nebo hospodu jen málokdo chce dotovat. A tak se míchají jaka s hruškama s tím, že za zánik hospody je zodpovědná EET nebo zákaz kouření.

Není to tak. Slabá hospoda, která nemá potřebný obrat a netvoří potřebný zisk, zaniká jen a pouze proto, i když není vyloženě ztrátová, že zisk je tak malý, že hostinského prostě neuživí.

A zajímavé je, že mnoho lidí není schopno tuto prostou pravdu pochopit. Na velkých obchodních třídách New Yorku, Los Angeles nebo třeba i Berlína či Mnichova nebo Paříže a Londýna, je naprosto běžné, že podnikatelé vzdávají nájem prostor po několika měsících.

Proč by tedy nám měl být divné, že hostinští, pokud zjistí, že jim jejich podnikání nevynáší tolik, co očekávali nebo, že jsou dokonce ve ztrátě. U nás to na jaře jediná hospoda v pěším dosahu udělala. Asi měli příliš vysoký nájem a tak to zavřeli.