Pivo jako za Husáka, jak za kvetoucí normalizace

Poměry tehdy byly otřesné. Trpěli jsme jako zvířata. Já jsem se kamarádil s Jirkou Juhanem a naše poměry byly nepředstavitelné Rodiny se nezmohly na nic jiného než na prakticky identická auta Škoda 1000 MB. No prostě hrůza.

Také teror komunistické školy byl skoro nesnesitelný a mnohý z našich spolužáků se z toho zhroutil a skončil v péči docenta Chocholouška.

Já, abych předešel těmto nepříjemným následkům jsem na přednášky nechodil vůbec a musel jsem se ptát, jak ten profesor vlastně vypadá.

A přesto jsme tu naši Alma Mater prošli zcela hladce. Jednak díky hospodě U Bubeníčků a pak také díky předtermínům, což byla moje oblíbená finta. Na ty totiž zásadně chodí šprti a tak, když jsem se přihlásil, nabyl profesor dojmu, že jsem šprt a dal mi obvykle dvojku.

Ale tím jsem trochu odbočil od merita věci. A sice kouření v hospodách. Včera to téma řádně rozpumpoval kolega Presler informací, že pivo za deset kaček rozehřálo kuřáky tak, že s nimi byla větší sranda než s těmi nemrcouchy a suchary, jakými jsou nekuřáci.

Ovšem, kdyby nějaký pivovar chtěl dávat pivo za totalitní cenu, musel by prostě navázat na tu Husákovu z roku 1970: 4. cenová skupina: Pivo 10° za 1,70 Kčs. Takže u těch Bubeníčků jsme s Jirkou každý měli dvacku, 17,- Kčs bylo za deset piv jedny Lípy 2,- Kčs plus přirážka a zbytek do dvacky byl tuzér.

A protože mě inspiroval článek o kouření v hospodách (kolikátý už?), tak mohu říci, že u těch Bubeníčků se hulilo jak o život, včetně nás. Ale venku, natožpak doma jsem si nikdy nezapálil. A jako červenou nití se celým tím včerejším článkem (a nejen tím včerejším) se táhne téma: "Soukromý prostor".

Myslím si, že ten člověk či ti lidé si pletou pojmy s dojmy. Soukromým prostorem je třeba dům, byt, zahrada, ale už ne restaurace, hotel, hospoda či jiná provozovna. A proč? Protože do těchto prostor má přístup veřejnost a proto pro ně platí jiná pravidla.

Lidé si nevšímají různých zpráv na Internetu, v televizi a podobně a nedokáží z nich vyvodit správné závěry. Tak třeba, jistá hostinská někde pod Sněžkou odmítla, z politických důvodů, obsloužit tým prezidenta Miloše Zemana a vykoledovala si trestní stíhání.

Majitel, či provozovatel jakéhokoli zařízení nemůže nikdy určovat, koho do podniku vpustí  koho ne. A dokonce ani výtržníky - recidivisty nelze do podniku nevpustit. Takže majitel podniku je v tomto velmi silně omezen a nemůže si svévolně stanovovat pravidla vstupu či chování hostů.

Problém je v tom, že nikotin je droga. Nesmírně silná droga. Kamarád už měl diagnostikovaného raka a přesto hulil jak o život. Už na něm rostou kytky. Ale kolik celá ta legrace, ta jeho nemoc, stála, já nevím, ale určitě to nebylo málo. A hlavně, způsobené úmyslně.

A protože to je tak silně návyková droga, tak to jediné rozumné řešení a to vykázání kouření do soukromých prostor není reálné. Nikdo z nás nečůrá nebo nekoná velkou potřebu na veřejnosti před očima ostatních.

Je tedy zcela logické, aby i kuřáci se chovali stejně. Ovšem, problémem je, že zatímco po městě existuje určitá infrastruktura záchodků - i když samozřejmě není ani dokonalá a ani levná. Ale, pokud je daná osoba skutečně v nouzi, řeší to nějakou kavárnou či restaurací.

Takže pro kuřáky by v takovém případě byl řešením návrh poslance Marka Bendy, aby bylo možné zřídit bezobslužné, vzduchotěsné kuřárny, ve kterých by kuřáci mohli inhalovat kouř dle chuti, dokonce od sousedů spolukuřáků.

Bylo by to podobné, jak kdyby si pivaři navzájem upíjeli z půllitrů a kdysi dokonce byly případy, že pivař, který se bál, že mu někdo bude upíjet pivo, tak když šel na WC, tak si na cedulku u piva napsal. Do toho piva jsem si plivl. A když se pak ze záchodu vrátil, měl tam připsáno: Já taky.

 - Thank God it's Friday
Party lights, Friday night feelin' right
It's a party
Thank God it's Friday
Party lights, Friday night feelin' right
It's a party

http://www.azlyrics.com/lyrics/rkelly/thankgoditsfriday.html

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jiří Hermánek | pátek 7.10.2016 10:51 | karma článku: 23,82 | přečteno: 1474x