Václav Klaus je svým zevnějškem zcela jistě prototypem Hollywoodského prezidenta. Kdyby za ním před dvaceti lety přišli filmaři, že musí zaskočit v epizodní roli prezidenta, tak by ho prakticky nemuseli vůbec nijak upravovat.
Havlisté se na mě budou zlobit, ale myslím, že ani Václava Havla a Miloše Zemana už tuplem, by si žádná castingová agentura do role prezidenta nevybrala. Samozřejmě, myšlena je role filmová, nikoli životní.
Miloš Zeman, který svým dobrým nosem začichal, jaký vítr začíná v socialistickém Československu v roce 1989 vát, uveřejnil v době, kdy třeba Václav Klaus jen plkal na domovních seminářích a Charta se zase točila okolo lidských práv, jako jediný v Technickém magazínu kritický článek Prognostika a přestavba.
A bez rozpaků lze říci, že pak byl skoro celé čtvrtstoletí vždy krok za Václavem Klausem. Ten je zcela nepochybně lepším vyjednávačem a myslím, že ve svých mladších letech by z jalové krávy dokázal vymámit tele.
A tak to pokračovalo až do doby, kdy Klaus již nemohl kandidovat a nastalo střídání stráží. Zeman je vše jiného než hloupý a věděl, že parlamentem neprojde ani náhodou. Ale ta lidovost, kterou mu pražská kavárna Slavie vytýká mu zajistila zvolení v přímé volbě, kterou si sám zajistil.
Bylo dosti slabomyslné od politiků, že si toto nebezpečí nikdo z nich neuvědomil a jakoby bez zájmu a velkých diskuzí nechali přímou volbu projít. Pražský hlas nemá nemá větší váhu než hlas z české či moravské vísky a na ty Zeman při volbě prezidenta spoléhal.
A přímá volba ještě umocnila jakýsi Zemanův "samorostismus" tak, že kdybych měl vypočítávat všechna jeho skutečná či zdánlivá faux pas, tak tu jsme do rána. ale nejen kundami z Boženky, pardon bundami z koženky živ je člověk, je také reálná politika.
A tu nám z 80% zaplňovala Ukrajina. Diskuze, které se podobaly handrkování židovských obchodníků, kdo koho více napálil nebraly konce.
Vše, Majdan a ostatní následné věci byla věc USA, Krym a separatisté věc Ruska. Ukrajina se stala dějištěm sice soft, ale zato dost intenzivní konfrontace mezi USA a Ruskem.
A uprostřed této vřavy, v době, kdy by nikdo svéprávný od Ruska ani kůrku chleba nevzal, se Miloš Zeman odvážil říci onu velkou pravdu. Ukrajina je prkotina, která odezní. Daleko největším ohrožením civilizovaného světa je Islámský stát.
Sklidil za to, jak už je ostatně u nás velmi dobrým zvykem, tzv "držkovou" (prosím neplést si, jak se často stává s dršťkovou) tak, že by s ním pomalu nemluvily ani vrata od chléva.
A rok se s rokem sešel a kromě jiných se také americký prezident Obama s ruským prezidentem Putinem sešli. A kdyby mi někdo někdy v loňském roce řekl, že se USA a Rusko budou bavit o koordinovaných náletech na pozice Islamistů, tak ho prohlásím za nesvéprávného.
A vida, to co Zeman před rokem předpověděl, je v letošním roce realitou a to možná dokonce takovou, že předčila i jeho očekávání. USA a Rusko a popřípadě další státy budou spojenci v útocích na IS. Sice každý s jinou představou, ale to bylo za 2. války také.
A Zeman? Chviličku jsem ho viděl a slyšel při tom jeho včerejším projevu. OK, jeho angličtina je školská, ale odvážil se mluvit anglicky. A školské angličtině se dá dobře rozumět, vždyť 90% účastníků té seance v OSN nejsou rodilí mluvčí.
A také bych mu rád opožděně gratuloval k jeho 71. narozeninám. Každý si hospodu k oslavám vybírá sám, to je jasné. Proč si Zeman vybral ausgerechnet ruskou hospodu.
Možná dostal dobrou cenu, možná to někdo platil a nebo nám možná chtěl ukázat, že za stabilizující prvek v dnešním rozhádaném světě považuje Rusko. Uvidíme, je - li tomu tak. Ale to ukáže až budoucnost.
