„Norské děti“ – Jiný pohled na věc

Upřímně řečeno, absolutně nechápu, jak někdo může předstírat, že má na věc objektivní pohled a nadává tak norským úřadům oprávněně. Já, přiznávám se zcela, vím o té kauze velmi málo. Pouze to, co jsem zahlédl na Internetu nebo si přečetl v novinách. Ale existuje vůbec někdo, kdo o tom ví více? Jistě, pracovníci norské Služby na ochranu dětí, Bernevern. Ti jediní totiž mají přístup k protokolům a myslím, že nikdo jiný ne. Ani v Norsku.

Ten příklad, který teď uvedu, není příliš trefný, ale zato docela ilustrativní.

Přesně před 40 lety jsem byl na vojně a měl druhou vycházkovou knížku. Dlouho mi to procházelo, až mě v létě 1975 viděl ve městě důstojník, který mi ty vycházky, jako „absíkovi“ podepisoval.

A druhý den na štábu, kde jsme oba pracovali, si mě podal. Nezapíral jsem a pobyt v Plzeňské restauraci bez vycházky přiznal. Ale musel jsem říci, že jsem lezl přes plot a major Votruba pak na chodbě štábu orgiasticky vykřikoval: „Inženýr a otec od rodiny leze přes plot“.

Prostě, přiznáním té falešné vycházkové knížky bych si jak sobě, tak i kamarádům, kteří mi ji obstarali, způsobil více potíží než těmi pěti dny ostrého vězení s podmínkou na dva měsíce, tedy prakticky do konce vojny.

Pracovníci Barnevernu zajisté přes žádný plot nelezli, ale jsou v podobné situaci jako ona pracovnice Ministerstva práce a sociálních dětí, která vyžvanila podrobnosti o rodině, které se narodily paterčata. Asi má padáka.

A co si o té věci myslím já? Především té paní Michalákové nevěřím ani nos mezi očima. Říká pouze to, co lidé chtějí slyšet, aby byla za nespravedlivě poškozenou. A vše podstatné zamlčuje, popřípadě zkresluje a omlouvá.

Na celé té věci je nepodivnější to, že oba sourozenci byli rozděleni. To je opravdu divné. A může pro to existovat nějaký rozumný důvod? Já si myslím, že může. Ale, samozřejmě, nemám pro to žádný důkaz.

Nicméně, pokud někdo píše o Bernevernu jako o fašistické organizaci, pak zase já mám právo se otočit s tím, že to tak nemusí nutně být. Je totiž dost indicií pro sexuální zneužívání těch dětí.

Včera jsem u maminky četl papírovou verzi rozhovoru s paní Michalíkovou a já doufám, že jsem se nepřehlédl, že její bývalý manžel a otec dětí žije s přítelem. Pokud tomu tak je a on je homosexuálně orientovaný, pak to máme zcela na tapetě.

Další indicií, a to velmi významnou, je to, že při psychologickém pohovoru se jeden z chlapců vyjadřoval o sexu tak, že to nemohl mít od jiných dětí a tedy, s velmi vysokou pravděpodobností to měl od otce.

A to by, samozřejmě, velmi dobře zdůvodňovalo oddělení obou sourozenců od sebe. Důležité by také bylo vědět, zda Bernevern při hledání pěstounů neměl náhodou tu podmínku, aby do rodiny nepřišlo žádné další dítě.

Už to vidím, jak se na mě sápe celá ta horda černobílých internetových diskutérů. Pro ně je Ukrajina 100% dobrá, i kdyby upalovala děti, Rusko 100% špatné, i kdyby ty děti zachraňovalo.

Havel je Mirek Dušín a nelze do něj „kopat“, zatímco Lacina je černá ovce a je nutno do něj preventivně kopat, i kdyby bylo jasné, že to mohlo být jinak. A SU-25 je to nejnemožnější éro na světě od dob bratří Wrightů.

Takže, milí diskutéři, pro náhradní sexuální aktivity, nemusí být jedinec vůbec pohlavně zralý. Jsou známy případy, kdy si kojenci třením nožiček o sebe působili příjemné pocity.

A jsme doma. Moje hypotéza, samozřejmě bez nároku na přesnost a také bez záruky, je ta, že homosexuálně orientovaný otec začal s chlapci sexuální hrátky a naučil je to tak, že hrozilo, že to ti hoši budou praktikovat spolu i v pěstounské rodině.

Je to jen hypotéza a každá hypotéza platí tak dlouho, dokud se neobjeví lepší. Takže to tak berte. Jinými slovy „Take it or leave it“.