Situoval jsem svou vzpomínku na krásný film Bestie musí zemřít do tzv. normalizace, protože v této historické době se to stalo a hned na mě nalétávají jako sršni. Kdo? Ti, kteří si mysli, že tzv "normalizaci" málo kritizuji.
Ale já opravdu nevím proč bych tuto etapu svého života, ve které jsem studoval, dostudoval, odbyl si vojnu, začal pracovat, zplodil a vychoval dvě děti, měl nějakým závažným způsobem kritizovat?
Asi si ti lidé myslí, že normálně pracovat a žít je nepřípustné.
Prošel jsem, během svého života, všemi stádii komunistické diktatury. Nejprve jako novorozenec, kojenec, batole a podobně a následně stádiem teroristickým, kdy byli popravováni lidé, mezi nimi i jedna velmi statečná žena.
A tady musím říci, že zcela souhlasím s tím komunistickým názorem, že její přiznání nebylo vynucené. Že bylo pronesené hrdě a s vědomím všech důsledků. Kdyby z ní bylo její přiznání vynucené, či vymlácené, nebyla by hrdinkou, ale mučednicí.
A po těchto teroristických letech nastalo lehké tání. Brusel 1956 byl toho takovým lehkým znamením a pak Antonín Novotný postupně uvolňoval šrouby.
V roce 1966 nás pustil na Západ a v roce 1967 nenechal odbojné spisovatele okolo Havla zavřít, ale pouze je vyházet ze strany.
Samozřejmě, obrovským šokem bylo zvolení Alexandra Dubčeka, který během několika měsíců provedl snad desetinásobek toho, co v uvolňování tvrdé komunistické diktatury předtím Antonín Novotný, ovšem uvolňování "per huba". Uvolňování především tisku.
Ale nejrůznější komunističtí poblázněnci, přesněji reformní komunisté, v tom spatřili příležitost prosadit svůj sen. Demokratický socialismus, jinak též socialismus s lidskou tváří. Ten by ale měl jmenovat socialismus s idiotskou tváří, protože jen idiot si mohl myslet, že by snad fungoval.
Ale nefungoval a sovětská vojska nás poučila proč nefungoval. A nový československý Erdogan, Gustav Husák provedl svou soft verzi letošního puče v Turecku, tedy spíše jeho potlačení. A mnohé komunisty, do té doby věrné členy KSČ, z partaje vyházel.
To mělo dva důsledky. Ztráty výnosného pašalíku i členství v KSČ. A tak třeba, kdysi oddaná soudružka JIřina Šiklová byla najednou nestraníkem a bez katedry marxismu leninismu. Nemám na ní žádnou zvláštní pifku, ale její případ mi prostě přišel pod ruku.
A jakmile "spiklenci" zjistili, že jim žádné drastické tresty nehrozí, tak jim narostly růžky, začali se grupovat a zakládat rádoby "protistátní buňky".
Celá Charta byla asi tak protistátní, jako by byla "protipivní spiklenecká buňka" v pivovaře, která by navrhoval místo té blbé jedenáctky vařit pořádný ležák. Ale ani to není přesné, protože ležák smysl dává, ale demokratický socialismus vůbec ne.
A aby se nějak odlišili, tak co řekli: My jsme ti pravověrní komunisté, Šabata, Vaculík, Ruml, Kohout, Kundera a další kteří to s tím terorem, popravami, dlouholetým vězněním, zabavováním majetku, střelbou na hranicích a podobně mysleli s námi velmi dobře.,
Zatímco to, co předvádí Husák, je jen takový velmi slabý odvar komunistického teroru, tak proč mu neomlátit o hubu, že nějaké straníky, kteří selhali, vyhodil nikoli z práce, ale z pozic. A co já, jak 20+ letý student jsem měl s těmito ptákovinami co do činění?
A to je ten krásný český Kocourkovský paradox. Dostanete přes hubu za to, že se u komunistů vůbec neangažujete, staráte se o svá děvčata, pivko a občas i auto, protože se očekává, že budu ronit slzy nad nějakými, Husákem nebo spíš Jakešem z KSČ vyházenými straníky.
