Never Ending Story: Jak se cestovalo na Západ, kupovala auta, banány, PANAP a vlohy

Pokud někdo nezná zkratku PANAP, tak tu lze dnes nahradit zkratkou PANAB neboli papír na brusel. Já se přiznám, že jsem za tzv "Husákovy hrůzovlády" nesledoval, čím si utírám zadek, ale muslimové mě naučili používat vodu.

Každý asi pochopí na co asi tak vodu, ale myslím si, že to v našich krajinách není právě moc zavedeným zvykem. Ovšem, banány a vložky, to je jiná káva. To každý vykřikuje, jak to bylo strašné. Ale, aniž bych chtěl bývalý režim nějak chválit...

....tak musím říci, že za déle, něž čtvrt století, kdy jsem s manželkou žil, jsem ani jednou nezaslechl nějaký její stesk na nedostatek vložek, i když jinak to byla a je osoba velmi kritická ke svému okolí. A banány? Dodnes nevím, k čemu jsou banány nezbytné.

A můžeme jít o krok dále a můžeme pohovořit o autech. To je, co se totality týče, velmi oblíbené téma. A já občas nevím, zda ti diskutéři v té době auto skutečně chtěli, zda na něj měli peníze a zda si ho opravdu také koupili. Tak se ty hlášky jedna od druhé liší.

Já mohu hovořit pouze za sebe a chci věřit, že to nikdo nebude pokládat za vytahování se. Ale, jak se říká, ono se ukáže:

1. První skvělý automobil Š1000MB koupili moji rodiče v létě 1969, když jsem byl v cizině. A protože peníze na vinkulaci jsem skládal já, muselo být auto psané na mě.
2. A protože tento skvělý vůz moje novomanželka tak trochu otloukla, dal jsem jej na podzim 1974 do bazaru a na sporožiro mi přišlo asi 27.000,- Kčs.
3. Nová škodovka (Š110L) stála asi 55.000,- Kčs a tak jsem dal dohromady ty prachy za ojetinu a peníze z PSM (úrok byl tehdy asi 5,5%), nechal si ve Spořitelně vystavit šek a objednal se na čtvrtek do Bílé Labutě.
   OD Bílá Labuť vzbouzí u diskutérů velké výkřiky vole a nevole, ale pravdou je, že v patře OD si vzali peníze, vydali papíry a SPZ a auto bylo k vyzvednutí ve dvoře protilehlého domu.
4. Ale člověk stále touží po něčem lepším a tak, po pár letech, asi v roce 1981 jsem Š110L vyměnil za tehdejší sen mnoha řidičů, Ladu 1600. Tu už manželka kupodivu neotloukla. Ale otloukla svým kolegům z ČTK hlavy, když při cestě na Karlovarské silnice najela příliš rychle na "huplan" železničního přejezdu.
5. To milé autíčko jsem ale za dva roky věrolomně a ziskuchtivě prodal do Iráku (expertovi, který tam jel) a z nedostatku vozů jsem koupil W353. Smrděl, ale byl s námi nebo se mnou všude možně a není lepšího vozu na plnění manželských povinností při turistických cestách, než W353.
6. A tzv totalitní éru mého vozového parku zakončil vůz Lada 2105, který jsem po vystání fronty a asi dvouletém čekání koupil v květnu 1989. I ten manželka, ale už ta druhá otloukla a tak si ho za levno koupil synkův kamarád.

To už ale byla jiná doba, to už jsme se nadechli ke svobodě a já vypozoroval, že tak okolo roku 1991 jsou nejagresivnější řidiči žigulů. Moje teorie byla a je, že dřív měli "socialistické peníze" (okrádali zákazníky) a najednou tento "veget" skončil a oni jsou naštvaní.

A jsme u jádra pudla. Náš ctěný, leč trochu jednostranně zaměřený kolega Tomáš Flaška nosí tzv. Sovy do Athén a opakovaně otevírá téma: Jak se cestovalo za socialismu

Na to netřeba nic moc vymýšlet. To všichni, kdo tehdy netahali kačera po kuchyni vědí, že blbě. Novotný nám to v roce 1966 povolil (já byl opravdu jeden z prvních, který si o výjezd do NSR zažádal) a Husák nám to na podzim 1969 zatrhl.

Takže do té doby byla taková triáda: devizový příslib, cestovní kancelář a návštěva příbuzných. To netřeba rozebírat. Já se, možná, dopustil toho omylu, že jsem zapomněl že při žádosti o devizový příslib musím mít souhlas zaměstnavatele.

Ale, jak v paměti pátrám, tak pátrám, tak na toto si prostě nevzpomínám. A pokud jsem se zmýlil, tak se ctěnému obecenstvu omlouvám a půjdu rád klečet na hrách. Ovšem, prosil bych hrách do měkka vařený a válečkem na nudle srovnaný do roviny.

A finále:

Jak Hermánek jezdil, sem a tam, z Východního do Západního Berlína a zpět?

Opět musím zmínit diskutujícího blogera Hermánka, který tvrdil že se dalo chodit do Západního Berlína bez výjezdní doložky a to opakovaně. Buď lže, nebo ztratil paměť.Zdroj: http://flaska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595609

Musím "hlásiče všeho nesprávného", pana Flašku uklidnit. Já napsal toto:

Myslím, že jsem velmi předvídavý člověk. Již ke 30. dubnu 1989 jsem dal ČEZ výpověď a věnoval jsem se, již na plný úvazek česko-německé obchodní spolupráci. Bydlel jsem ve Východním Berlíně, každý den jsem byl v Západním Berlíně a tak jednou za tři týdny jsem jel do Prahy.Zdroj: http://jirihermanek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595270

Já chápu, že lidé, kteří neumí německy, nejsou podnikaví, nikdy nevytáhli z domova paty jinak než s cestovní kanceláří a museli si všechno nechat tlumočit, jsou nesví, když si toto přečtou.

Ale, proč psát, že jsem vycestoval s výjezdní doložkou? To by bylo to samé, jako psát "jel jsem autem po D1". A jak jinak bych asi po D1 měl jet, že? Takže, samozřejmě, výjezdní doložka byla do Západního Berlína nutná, ale jeden přejezd hranice Ost-West a zpět ji neanuloval.

A pokud k tomu máte někdo ještě nějaký dotaz, tak se ptejte. Já prostě nejsem ochoten nasazovat socialismu psí hlavu i tehdy, když si ji nezaslouží a neustále opakovat jeho nectnosti.

Mezi roky 1945 a 1948 jsou jen tři roky, ale na německou okupaci nikdo ani nevzdechne. Proč?