Nemiluji Rusko a docela rád bych žil v USA

Tedy, kdybych byl mladší. Dnes už ani to ne. Nechápu, jak může být ta zdejší diskuze tak dementní až přiblblá, že se tak tvrdošíjně drží jednoho jediného schematu. A to říká asi toto: Všichni, kromě Václava Havla,...

kteří se kdy dostali do styku se zvláštními složkami komunistického státu, dnes zkratkovitě nazývanými Státní Bezpečnost, musí milovat současné Rusko, podporovat jeho politiku a učúrávat nad ní blahem.

To v letech našeho mládí, kromě malých výjimek, neplanula k SSSR žádná zvláštní láska. Asi pouze tam, kde byl přímý styk, třeba se sovětskými vojsky, tak samozřejmě nějaká ta družba být musela.

My, kdož jsme se nějakou šťastnou shodou okolností dostali k nějaké západní firmě, většinou americké, jsme měli jediný cíl. Nevyletět a užívat si skvělého platu a občasných cest do ciziny a nějaký SSSR nám byl, upřímně řečeno, s prominutím, zcela u prdele.

To mi ovšem není nic platné, protože proti zlovolný výmyslům se nedá vůbec nic dělat. Fanatici kdákají tak, jak se jim to hodí a dnes tak činí zrovna tak v souvislosti se syrskou krizí.

Již jsem napsal, že daleko raději bych žil v USA než v Rusku, ale to neznamená že USA u mě mají bianco šek.

To jen u našeho "velikána" a ostatních vlezdoprdelků takový šek mají, u rozumných lidí moc ne. Každý, kdo se trochu o dění ve světě zajímá, tak nemůže věřit, že tzv "arabské jaro" se přihodilo náhodou, že spadlo "Out of the Blue" neboli z čistého nebe.

Prostě US stratégové vymysleli, že pás zemí okolo Středozemního moře, Tunisko, Libye, Egypt, Sýrie by se jim líbily jako takový americký náhrdelníček. A samozřejmě, co země, to trochu jiný postup.

V Tunisku ty protesty brzy "odchcíply", Na Libyi a Kaddáffího se šlo zcela jinak, pod přímým velením současné kandidátky na amerického prezidenta, tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clinton:

Hillary Clinton on Gaddafi: We came, we saw, he died, Clintonové parafráze na Caesorův výrok Veni vidi vici, který se nepokrytě nad smrtí Kaddáffího radovala. A dál k tomu? Proameričtí rebelové začali v Libyi provádět rasové čistky:

There is, however, ample documentation by journalists, academics, and human rights groups demonstrating that black Libyan civilians and sub-Saharan contract workers, a population favored by Gaddafi in his pro-African Union policies, were targets of “racial cleansing” by rebels who saw black Libyans as tied closely with the regime.[1]

http://www.foreignpolicyjournal.com/2016/01/06/new-hillary-emails-reveal-true-motive-for-libya-intervention/

Takže, obvyklý postup americké zahraniční politiky, který jakkoli mám USA rád, tak musím říci, že USA se "drátují" do našeho zadního dvorku, kterým nepochybně je Ukrajina, Libye i Sýrie a americké zásahy tam mají spíše negativní, než pozitivní dopad.

A stejně jako na Ukrajině, tak i v Libyi se USA snaží, díky nespokojenosti části obyvatel, získat režim pro ně přátelský. Na Ukrajině to trvalo několik měsíců demonstrací, o kterých si každý může myslet co chce. Hlavně že se musela pokácet ta alej v Kyjevě.

Ale v Sýrii to trvá již nejméně pět let a zdá se, že ani terorističtí žoldnéři najatí, placení, vyzbrojovaní a živení z ciziny si s Assadovou armádou, podporovanou Rusy nedokáží poradit a jak jsem včera napsal, hrozí jim v Aleppo bezprostřední porážka.

Takže, jakkoli bych v USA  rád a přebýval a v Česku absolutně Horáčkův hazard nehraji, tak Las Vegas nebo Reno zbožňuji.

Ale to, že se nám USA soustavně do našeho zadního dvorku drátují, vyvolávají tam nepokoje, revoluce a boje, ze kterých jsou uprchlíci, tak to se mi tedy vůbec nelíbí.