...jsou naši drazí pravdoláskaři. Ti se shlédli v kyjevském majdansko-fašistickýmm způsobem etablovaného režimu a snaží se mu všemi silami pomoci. Při jedněch diskuzích je u nich Rusko a předtím SSSR ten největší hnůj na světě, ale jak se situace změní, tak tento „nelidský“ a nelidský (uvozovky platí pro SSSR) buď obhajují, nebo proklínají. A když proklínají, tak jde veškerá logika stranou. Jak je to dlouho, co zde byla diskuze o Gulagu a jeho táborech (zkratka GULAG patří instituci „Hlavní správa nápravně-pracovních táborů“), pod kterou jednotlivé tábory patřily.
Já se dopustil obrovské indiskrece, za kterou jsem to tedy příšerně schytal, když jsem si dovolil napsat, že kdybych byl v německém vyhlazovacím táboře vyhnán z vlaku a věděl, s 99,99% pravděpodobností, že můj život ještě ten den skončí v pecích onoho tábora, tak bych samozřejmě skončil v raději v Gulagu.
A KDYŽ PÍŠI VYHLAZOVACÍ, TAK MYSLÍM VYHLAZOVACÍ A NIKOLI KONCENTRAČNÍ!!!
V psychologii se to jmenuje indukce a spočívá v tom, že jeden děj či pocit vyvolá jiný. A neskutečné přehánění o hrůzách Gulagu, o kterých nikdo z nás vůbec nic neví, by mělo indukovat či vyvolat negativní pocity vůči současnému Rusku a Putinovi.
Tak to prostě je a není to jen o Gulagu, ale o všem, co negativního lze na SSSR vytáhnout a přišít Rusku. A je toho vážně hodně.
Gulag, ať byl jakkoli tvrdý, se přežít dal. Solženicyn a Koroljov jistě nebyli jediní. Ale Treblinka, ať její „sprchy“ vypadaly jakkoli mírumilovně, se přežít nedala. V tom je, přátelé pravdoláskaři, ten zásadní rozdíl mezi námi. A také v našem chápání oněch dvou fenoménů.
Ale, proč to vše píši? Samozřejmě jde o Ukrajinu, potažmo její dočasnou državu Krym. Dovolil jsem si takové srovnání anexe Tibetu 1950 Čínou a anexe Krymu Ukrajinou v roce 1954. A nezlobte se na mě, myslím si, že normální lidi vůbec nezajímá způsob, jakým k něčemu došlo, ale výsledky.
Vezměme Maďarsko 1956 a Československo 1968. Ty sovětské zásahy se absolutně nedají srovnat. V Maďarsku to nebylo nic jiného než masakr. Wikina ani neumí počet obětí vyčíslit a počet popravených byl prý až 350.
A přesto, kdo přijel v roce 1980 do Maďarska, viděl tam daleko větší společenský pokrok než u nás. I když ten sovětský zásah v roce 1968 byl oproti tomu maďarskému 1956 naprostou selankou, při které přišli lidé o život hlavně při nehodách, a popraven nebyl vůbec nikdo.
Tím chci říci, že skutečnost, že v roce 1950 obsadila Tibet čínská vojska a v roce 1954 se Krym podařilo přesunout do jiné administrativy pouhým škrtem pera, nehraje v podstatě žádnou roli. To, co roli skutečně hraje, je, jak se lidé na tom území skutečně cítí.
Podle všeho došlo v Tibetu k obrovskému celkovému materiálnímu zlepšení, které by ale měl, i s patřičnými negativy, vysvětlit lidé, kteří o tom vědí více. Ale převod Krymu do ukrajinské správy, nepřinesl tamnímu obyvatelstvu vůbec žádné zlepšení, ale spíše jen zhoršení jejich situace.
Hlavně pak běhen posledního roku, kdy se vlády v Kyjevě zmocnila nacionalistická skupina, jejímž prvním zákonem bylo zrušení ruštiny jako úředního zákona. To jsou parametry, podle kterých se lidé na Krymu rozhodovali a nikoli podle toho, co 1954 rozhodl N.S.Chruščov a politbyro.
A toto zbožštění rozhodnutí sovětského politbyra z pera jednoho diskutéra mě opravdu pobavilo. Zvláště pak, když se občas dočteme, že Chruščov propašoval na zasedání politbyra zbraň, aby mohl zastřelit Beriju. Ale to asi není pravda.
„…V roce 1954, kdy byl z rozhodnutí politbyra (nikoli samotného Chruščova, ten ještě tehdy bojoval o moc se Stalinovými "pohrobky") Krym přičleněn k Ukrajině…“
Takže, abych na závěr učinil ten závěr: Na jedné straně Gulagy a nelidská říše a na druhé straně „demokratické rozhodnutí politbyra“?
To prostě není nic jiného než účelová argumentace, kdy chci jednou pošpinit Rusko a podruhé podržet Ukrajinu v jejím nároku na Krym tím, že budu nelidský kremelský režim legalizovat, glorifikovat a jeho rozhodnutí také verifikovat.
Protiprávní sovětský režim byl prostě protiprávní a tam, kde je možné provést revizi jeho nezákonných rozhodnutí, tam by se to mělo udělat. A to nejen na Krymu.
