Ještě o nějaký ten kousek by to přece jen šlo, že? Dostupnost a popřípadě i cena masa byly jedním z uhelných kamenů kritiků komunistického režimu. A legendární je výrok Antonína Novotného, "soudružky a soudruzi maso bude vbrzku".
Pro případné připomínky podotýkám, že celou dobu tzv. totality a ještě pár poté jsem se koupí a přípravou masa nijak nezabýval.
Jediné, co si z té doby pamatuji, je to že v době, kdy jsme se svojí dívkou, kterou nikdy, ale opravdu nikdy, ani v pozdějších letech, nebolela hlava, se o dodávky bílkovin v mase staral můj otec, který pravidelně o víkendech vařil, protože maminka byla z té pošty hodně vyčerpaná a vaření ji nebavilo.
Takže, mým jediným zážitkem z řeznictví byl nákup krmení pro naše potomky, pět siamských koťat, která jsem vlastnoručně odrodil. Zpočátku to bylo přední hovězí s kostí, jeden kg. za 17,- nebo 18,- Kčs. Pak jsem ale z cenových důvodů přestoupil na rybí filé míchané s rýží.
A když tam toho filé bylo moc málo, tak koťata to nežrala a musel jsem přisypat filé. Tento druh krmení jsem skromně nazval "Hermánkova směs" a se stejnou, sobě vlastní skromností, jsem o několik desítek let "vynalezl" či spíše sestrojil HPČ, Hermánkův posilující čaj.
Tatínek pocházel z velmi chudé slovenské rodiny. Jeho otec, můj dědeček, pocházel z pražské Hostivaře A jeho maminka, tedy moja stará mama zase z Maďarska. Prostě, klasická, rakousko-uherská kombinace, která nám dnes tak velmi schází.
A díky svému "vynikajícímu" třídnímu původu, ostatně stejně jako hejna jiných v té době měl jako dítě stále hlad. Což si v dospělosti vynahrazoval tím, že nejedl, ale doslova žral. Jeho spolužák, bývalý minister zdravotníctva SR, mi před otcovým pohřbem velmi zaujatě a citlivě líčil, otcův ztrouchnivělý kardiovaskulární systém.
To dozajista každé syna nesmírně potěší. Ale protože jsem člověk klidný, do nosu jsem mu nedal, i když s některými blbečky zde na blogu k tomu nemám daleko. A jako příklad otcova obžerství uvedu jeho oblíbený, jakoby slavnostní recept kotlety po debrecínsku.
Do receptu se motat nebudu, každý asi bude mít svou představu. Řeknu jen, že velké množství kotlet plavalo v ještě v ještě větším množství tuku. A pak se té otcově arteroskleróze vůbec nelze divit. Na druhou stranu je to ale lepší, než klempírovat v domě seniorů a být všem na obtíž.
A čas oponou trhl, od otcovy smrti to je už více než dvacet let a my vůbec nejsme nenažraní. Mým zásadním jídlem je vegetární jitrnice podle Miloše Zemana, která, jak každý ví, je samá zelenina. Vždyť to prasátko žere maso jen velmi výjimečně.
A tak, protože manželka měla svátek, rozhodl jsem se, že jí udělám radost. Je totiž "B" a ti se po mase mohou utlouct, zatímco my "A" zas až tak ne. A tak, když už jsme na ten víkend měli dohodnuté šunkafleky, koupil jsem ještě nízký roštěnec, cena bratru 399,- Kč/kg.
A protože se mi to balení uzené krkovice 480 g zdálo málo, koupil jsem ta balení rovnou dvě. A protože oba víme lauter hovno, jak se roastbeef připravuje, tak jsme pohlédli do Pohlreicha a místo abychom dnes roastbeef pekli, macerujeme ho na zítra.
Což by nebylo zas až tak tragické, ale když jsem ženu v pátek odpoledne vyzvedl z práce, zavelela, že si dáme tatarák 200g se šesti. Moc chutnal a teď se pečou ty šunkafleky a zítra to bude podešev z nízkého roštěnce.
Za něco člověk ty peníze utratit musí, že?
