Upřímně řečeno, nějaký styk, alespoň nepřímý, měl a stále má s KSČ vlastně každý. Jak jinak také vyhodnotit činnost soudružky Šabatové, že? Ale legrační je, že ti, kdo v tzv. totalitě velmi aktivně obcovali s KSČ...
...dnes velmi pokrytecky ukazují hanlivým prstem na ty, které ozbrojená ruka komunistického režimu, tedy SNB využívala pro své účely, ať už v KSČ byli nebo ne.
Pro příklad nemusíme chodit daleko, je ve skoro každé koblize. Pan, říkejme mu třeba Bureš (Honza Bureš s dobrým moudím jistě promine). Tak pan Bureš dovážel do republiky třeba banány, aby se naši občané z jejich nedostatku neposlali (dejte r za l)...
...a teď ti, kteří ten komunistický marasmus zavinili, spí klidným spánkem zesnulých s vyznamenáním od prezidenta Havla nebo si, pokud jsou ještě mladší, ukazují prstem na různé Bureše a posmívají se jim, zatímco oni sami mají tu největší kostku másla na hlavě.
Takže, po krátkém úvodu přejdu k věci. Do nitra naší milované rodné KSČ jsem pronikl pouze jednou a to ještě nedokonale, bez řádného zakončení. Byl jsem četařem absolventem a všem se nám blížil civil.
Nicméně právě probíhala sezóna plesů a "spoluvoják" Pepa K., člen KSČ již od studií, měl v Praze domluven ples. Ovšem, jako na potvoru, se také konal ples místní buňky KSČ, tedy prakticky všech důstojníků útvaru.
A tak Pepa, který o ples v Praze nechtěl přijít, požádal mě, jako seriózního a spolehlivého kolegu, abych za něj to pořadatelství na tom plese KSČ vzal. Proč ne? Opušťák jsem neměl a tak jsem mu rád vyhověl.
První fáze té akce proběhla skvěle. K plné spokojenosti soudruha předsedy. Bez problémů jsem uvedl na místa všechny soudruhy důstojníky i s jejich soudružkami manželkami. A když už všichni seděli, začal jsem se nudit.
Samozřejmě jsem dostal pivo. Ale koukat v 25 letech na plese do pivní sklenice, to nebyl můj styl. Teď už možná začíná být. A tak jsem se rozhlédl a zjistil, že soudruh major, tělnatý a plešatý spojovací náčelník, má docela hezkou ženu.
Byla to taková kyprá, asi 35 let mladá blondýnka. Ideální typ pro záklaďáka, který si chce poslední měsíce vojny užít a přitom nevletět do rizika svatby s nějakou pitomou venkovankou.
A tak jsem se osmělil, požádal soudruha majora o svolení, a vyzval jeho manželku k tanci. Ta hbitě souhlasila a i tělnatý major byl rád, že se nemusí vrtět na parketu a může se v klidu věnovat alkoholickým nápojům.
Ten tanec se jmenuje ploužák, někteří říkají "oplodňovák". Tak takhle daleko jsme bohužel či bohudík nezašli, ale ploužili jsme se skvěle. A moje "plouživka", vždycky, když jsme se doplouhali k vypínači na stěně, vypnula světlo nad parketem, aby bylo intimněji.
Ale, tak rozhodnou dámu jsem v životě nezažil. Myslím, že v "intimitě stranické skupiny" by se, až by všichni byli řádně opilí, klidně nechala někde v koutku nebo v přilehlé místnosti ojet. Ale rande ve městě, to v žádném případě.
A měla recht. Možná to už někdy předtím nebo potom na tom plese dotáhla do konce. Ale, jako žena důstojníka ČSLA, být viděna ve městě se záklaďákem? Vyloučeno.
A druhý den mi ale hoši z kapely, byla z naší roty, vyčítali: Ty vole, co ste tak blbnuli? My jsme neviděli na noty.
Přeji hezký den. A hlavně pan Waldemar, ať prosím raději zpívá.
