Dějiny píší vítězové a ti jsou velmi často jen dočasní. Moje generace si ještě velmi dobře pamatuje "Únorové vítězství pracujícího lidu". Zatímco dnešní dvacetiletí, pokud vůbec něco znají, znají jen komunistický puč.
A velmi podobně je tomu, ale v reálném čase, s hodnocením vývoje na Ukrajině za poslední dva roky. Upřímně řečeno, Ukrajina mě nikdy "netankovala" a jakási "Oranžová revoluce", která by nejspíš ukazovala na Nizozemí, šla mimo mě.
Snad jen ta Tymošenko, docela hezká baba, prý zmákla i Topolánka, mě zaujala. Ale jinak? Snad poďobaný Juščenko a již tehdy "arciďábel" Janukovyč. Ono již tehdy bylo cítit, koho si přejeme, koho chceme a koho ne.
Jenomže se to vše odehrálo ve víceméně civilizované a demokratické rovině a tak nebyl žádný důvod k nějakému velkému vzrušení. To nastalo až počátkem loňského roku na Majdanu. A od té doby jsou zde jakési dvě sekty, které ten další vývoj hodnotí diametrálně odlišně.
První, řekněme že, "Majdanisté" říká asi toto: "Majdan bylo všelidové povstání, které smetlo nenáviděného korupčníka, zloděje a zločince Janukovyče". A druhá strana, říkejme ji "Antimajdanisté" si myslí, že "Majdan byl násilný ozbrojený puč s cílem svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta".
A následují boje, podobně jako v církvi svaté, jen s tím malým rozdílem, že diskutující se zatím neupaluji. To se podařilo v Oděse, kde si jacísi šílenci nanosili do Domu odborů hořlaviny a pak si tam hráli se sirkami nebo něco podobného, stejně blbého.
Patřím k těm, kteří si myslí, že expanse Ruska do Střední a Západní Evropy může být jen obchodní (v některých komoditách je Rusko stále silné), nikoli vojenská. Ba, myslím si dokonce, že to je nesmysl, kravina a Unsinn. V tom mi jistě budou mnozí oponovat.
V otázce Krymu se, myslím, Rusko chovalo skoro celé čtvrtstoletí velmi umírněně. Poctivě platilo Ukrajině nájem za vojenskou základnu Sevastopol a myslím, že za celou tu dobu neudělalo žádný pokus se svého historického území zmocnit.
Ale každý si musí být vědom, že abeceda začíná A, ale po ní nevyhnutelně následuje B a další písmena. A ani vývoj na Ukrajině se nezastavil na "A", tedy na majdanském převratu, ale svoji logikou a svým tempem šel nevyhnutelně dál.
A této "skvělé příležitosti" využili samozřejmě i, ale nejen, obyvatelé Krymu, kteří se celá ta dvě dlouhá desetiletí snažili od Ukrajiny trhnout. Protože za dob SSSR to asi bylo celkem "šumák" a také možnosti nějaké vzpoury neexistovaly.
Asi ještě dlouho bude historie přičlenění Krymu do svazku Ruské federace rezonovat, ale to je asi tak to jediné, co se s tím dá dělat. Svrchované ruské území lze dobýt pouze válkou, v tomto případě samozřejmě jadernou a po tom snad vůbec nikdo netouží.
A jiné "ruské expanze". Pominu Saakašviliho útok (Tři experti se shodují: Saakašvili naplánoval gruzínský útok na okamžik zahájení olympiády Chtěl ponížit Rusy a vtáhnout do konfliktu Západ) na Jižní Osetill a pojednám jen Východní Ukrajinu.
Kdyby Rusko a Putin o tyto separatistické republiky hodně stálo, tak už jsou skoro rok začleněny do RF. A nikdo by s tím nehnul, nikdo by kvůli nim neriskoval válku. Ale o to, podle mě Putinovi nejde. Putin má, ve formě těch separatistických republik jaksi "nohu mezi dveřma".
A USA a jejich agent Porošenko (a patrně i další) nemohou uskutečnit to, proč to krveprolití na Majdanu začalo, resp.bylo zorganizováno. A sice, Ukrajina v NATO, US flag na Krymu a významné oslabení Ruska.
Což byl samozřejmě nejen hlavní, ale asi i jediný strategický cíl té akce, která doposud stála těch 6.000 + 300 nevinných životů.
