V 60. letech minulého století jsem se velmi kamarádil se synkem tajemníka MV KSČ. Sice ne tím hlavním, jak byl později "Uhni kapku nebo tě počůrám", ale měl doma dvě telefonní linky. Veřejnou a soukromou linku vedení KSČ.
Samozřejmě, protože již v té době nebo hlavně v té době fungovala silná paranoidní špionománie a vedení KSČ se prostě jen staralo o to, aby jejich hovory nikdo na ústřednách neodposlouchával.
Čas oponou trhl, pevné linky jsou skoro pasé, vše jde po mobilech, jejichž odposlech, pokud známé příslušné algoritmy, je dětinsky snadný. Naše milovaná policie to předvádí každodenně a někdy se dokonce strefí.
Jsou ale šifrované mobily nebo soukromé pevné linky. Nevím, jak to Hrad, Strakovka a Sněmovní mezi sebou mají, ale nejsou mezi nimi ani nepřekonatelné "Vltava River Waterfalls", kde již mnohý odvážlivec zahynul.
Natažení takové privátní linky by mělo být dětsky snadné a i její ochrana proti novodobým revolucionářům, kteří se po vzoru Charty 77 snaží destabilizovat vládu. Ovšem, odpomoc je v tomto případě velmi snadná - stačí jim poradit, aby odjeli na své haciendy a je to.
Tak ten úvod byl poněkud delší, zato však výživnější. Jde o to, jak celá ta šaškárně ve čtvrtek 4.5.2017 vlastně zvykla. Bohouš si spočítal, že položit celou vládu bude asi lepší, než odvolat jen ministra Babiše. On to ostatně tak také řekl.
Ve středu ohlásil na Hrad svou (a celé vlády) demisi na čtvrtek odpoledne. Pak mu ale někdo nebo něco nasadil brouka do hlavy. Co kdyby, ta stará nerudná potvora, lišák jeden prezident Zeman tu demisi sice přijal, ale nechal ve funkci všechny ministry.
Ústava o tom neříká zbla nic a jsou zde pouze precedenty s Klausem, Špidlou, Grossem a Nečasem. Ovšem, je to dost? nemohl by ten podraznický prezident říci: "Milý Bohoušku, tedy, samozřejmě, pane premiére, tehdy to byla jiná situace".
A Bohouše v noci zbortil pot, nemohl spát a tak hned ve čtvrtek ráno dal svému sekretariátu pokyn: "Odvolávám, co jsem odvolal;" Milošek si ovšem zahrál na hluchého dementa, tuto hlášku jakoby přehlédl a připravil tu taškařici.
Já si nemyslím, že to prezident udělal dobře. Byl příliš rozjetý, příliš nadržený na to, aby Bohoušovi vrátil to ponížení z roku 2003 a to se prostě nedělá.
Na druhou stranu ale, a k tomu směřoval můj úvod článku, již déle než jedno století existují telefony a i důvěrné vládní linky. Je li taková mezi Hradem a Strakovkou nevím, oni to taky nebudou nikomu věšet na nos, že?
Ovšem, zcela jednoduše, ti dva si očividně tykají. Takže Bohouš mohl někdy v křesťanskou hodinu mezi 9:00 a 10:00 zvednout sluchátko a zavelet silným hlasem: Spojte mě urgentně s Bílým domem, pardon, s panem prezidentem.
A prezident, kromě případu Sarajevského atentátu, ale možná i tehdy, telefon premiérovi zvedá. A tak stačilo jen říci: Poslyš, Miloši, já jsem si to rozmyslel, já do té demise nejdu. Zruš prosím tu proceduru, já přijdu jen na pokec.
Na pokec, jak každý druhý. jako tam byli Chovane, Bělobrádek, Babiš a bůhvíkdoještě. A nic by se byl bývalo nedělo, vydalo by to na dvouřádkovou zprávu v tisku.
A to, proč se to takto kultivovaně nestalo, mají vinu oba dva a to naprosto stejnou. Obama s Trumpem si, před volbou prezidenta USA, neodpustili vůbec nic. Trump snad dokonce vyhrožoval Obamovi vězením. Hillary tedy určitě.
Ale, byly spočteny hlasy a všichni se museli začít chovat naprosto jinak. Říká se tomu udržet dekórum a usmívat se do kamer. A to nezvládl nikdo z našich. Oba se zachovali jako malí kluci, co nemají žádnou Kinderstube.
