Milost nebo amnestie prezidenta vždycky zničí. Praští ho jak železnou tyčí

Nevím, kolik hlav států na světě má pravomoc udělit milost či vyhlásit amnestii. Za to nejsem placen. Ale, jako občan si všímám toho, co se děje jak u nás, tak na světě. A začněme tím světem. Americký prezident Barack Obama...

...těsně před svým odchodem z funkce zmírnil nebo prominul trest během jednoho dne, krátce před svým odchodem z funkce 330 osobám, což je nejvíc v americké historii. To už se podobá takové mini, či mikro amnestii.

S tou si lehce naběhl i nově zvolený prezident Václav Havel, protože i když v tom zákonu byla pojistka proti propuštění násilníků a vrahů (já ji přehlédl a proto se čtenářům omlouvám), tak stejně za svou amnestii, jako ostatně nikdo, prezident Havel žádný velký aplaus nezískal.

Došlo k té vraždě kojence, myslím, že to bylo v nemocnici Na Bulovce a tu vraždu prý spáchal amnestovaný vězeň. Nebyl to amnestovaný vrah, ale třeba jen zloděj, ovšem po amnestii se vrahem stal. A tomu žádný prezident na světě nedokáže zabránit.

Havlovy milosti jsou pověstné. Odložil, Chadimová, Šimůnek a další. Chci se ale zastavit u jedné, nad kterou rozum zůstává tak trochu stát. Byla to milost pro Zdenka Růžičku:

Zdeňka Růžičku soudy poslaly za mříže na sedmnáct roků za to, že zavraždil manžele Pincovi. Policie jejich těla našla v lednu 1992. V jejich voze, který chtěl podle žaloby Růžička ukrást, o několik dní později policisté nachytali jeho komplice Zdeňka Hladovce. Ten se nejprve k vraždě přiznal, později však označil jako vraha Růžičku, který jakoukoli vinu popíral. Jeho alibi však svědci před soudem vyvrátili. Soud využil i další nepřímé důkazy. O Růžičkově vině nebylo podle soudců pochyb.
Prezident svou milost zdůvodnil tím, že v průběhu trestního řízení byly závažně porušeny platné a stanovené zásady.
Jedním z Havlových argumentů, proč Růžička není skutečným pachatelem, bylo, že podle nálezu soudních lékařů byl Pincův vrah člověk s dominantní pravou rukou, zatímco Růžička je levák.
Prezidentovo rozhodnutí o milosti odsoudila Soudcovská unie. "Milost by nikdy neměla být chápána jako náprava rozhodnutí soudu, od toho jsou procesní prostředky," řekl její bývalý prezident Libor Vávra. S Růžičkovým osvobozením nesouhlasilo ani Ministerstvo spravedlnosti. Tehdejší ministr Otakar Motejl odmítl podat stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu (což je možnost, jak pravomocně skončený případ otevřít).
Před soud se letos v červnu Zdeněk Růžička dostal, ale v jiném případu. Byl obžalován, že vydíral ukrajinskou prostitutku. Senát jej za to potrestal podmíněným trestem s odkladem na pět let.https://archiv.ihned.cz/c1-13775000-pripad-zdenka-ruzicky-mylila-se-justice

Já osobně jsem nepochopil, proč má být jasný spolupachatel vraždy osvobozen pouze proto, že je levák a vraždil pravák?

To loupežné přepadení přece naplánovali a provedli dva a můj názor, že i když nemáme trest smrti, má platit: spolu chyceni, spolu pověšeni. V našem případě, samozřejmě potrestáni.

A tímto oslím můstkem se dostáváme k amnestii prezidenta Klause z 1.ledna 2013. Tady nevzbudil pozdvižení ani tak rozsah vězňů propuštěných z výkonu trestu, jako rozsah abolice.

Toto byl její rozsah a prezident Klaus tím nahrál na smeč všem svým odpůrcům a zviklal i své zastánce:

Čl. II - Zastavení trestního stíhání

Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/amnestie-vaclava-klause-z-ledna-2013-dl7-/domaci.aspx?c=A130101_134945_domaci_ven

A samozřejmě, že jako vždycky šla kritika naprosto mimo mísu, ale byla účinná. Dav totiž nechce slyšet pravdu. Chce slyšet to, co si slyšet přeje. a toho zcela bravurně využila bývalá disidentka a advokátka Hana Marvanová.

Dala Klausovi takovou sprchu, že se z ní už nevzpamatoval, i když věcně neměla ani jedno jediné procentíčko pravdy. Pravdou totiž je, že prezident vůbec nemůže a nesmí odpouštět žádné dluhy. Amnestovaný nebo neamnestovaný dluží stále stejně.

A hlavně (šlo o známý případ H-System), rozdělit mezi oprávněné lze vždy jen to, co ve firmě zbylo. Nic víc. Ledaže by ti tři amnestovaní manažeři byli prodáni obchodníkům s lidskými orgány, to by ale bylo "tak trochu" nepřípustné.

A naposled, náš drahý Miloš Zeman. Ten se zalekl silně nenávistného ohlasu na Klausovu amnestii a prohlásil něco v tom slova smyslu, že amnestii nikdy a milost jen nad hrobem.

Ale, poučil se u Václava Havla, který také sliboval vládnutí jen do svobodných voleb a tak své rozhodnutí lehce modifikoval. Což je ostatně svaté právo každého z nás. Pravý důvod, proč Jiří Kajínka pustil podmíněně na svobodu neznám.

Může to být chytrý předvolební tah, může mít informace, které my nemáme nebo si prostě ten spis prostudoval, zjistil, že Kajínek postřeleného svědka Vojtěcha Pokoše ušetřil a podobně.

Jinými slovy, myslet si můžeme, co chceme a prezident, a to jakýkoli, si to vždycky udělá podle sebe. Podle toho, co on považuje za nejlepší.