Nemohu a nechci se stylizovat do pozice nějakého zarytého bojovníka proti socialismu, kterým jsem nebyl. Nerad totiž převlékám kabáty. Ale musím říci, že hrůza, která nás pojala po slovech jednoho ze spolužáků: „oni komunisti popravili ženskou“ byla pravá, i když jsme byly děti za základní školy, které toho o životě kolem nás zas až tak moc nevěděly.
Pak přišla šedesátá léta a s nimi i ten slavný osmašedesátý, ale upřímně řečeno si nevybavuji, že by se o Miladě Horákové a její popravě tehdy nějak intenzivně mluvilo či dokonce diskutovalo. Ani známá esej 2000 slov komunistického spisovatele Ludvíka Vaculíka ji, pokud vím, vůbec nezmínila.
Dnes je doba jiná a aby se neřeklo, tak jsme odsoudili do vězení starou paní, kterou jsme neváhali nazvat vražedkyní, i když já bych si velmi dobře dokázal představit, že tato, tehdy mladá žena, oné obžalobě zcela věřila a ani tehdy a ani nyní si nepřipustila, že by se mohlo jednat o proces zinscenovaný, o justiční vraždu.
Já nejsem historik a neznám podrobnosti toho případu, jen si tak trochu myslím, zda pojem „justiční vražda“ není pro Miladu Horákovou vlastně urážkou a zda by s ním vůbec souhlasila. Pojem „justiční vražda“ totiž navozuje domněnku, že ona nedělala vůbec nic ve smyslu obžaloby, že to vše na ni bylo vymyšleno a ona k výpovědi donucena.
To se dělo o pár let později, kdy vražedné komunistické mlýny semlely ty, kteří se o tu vražednou mašinérii svým velkým dílem zasloužili tak, aby se nakonec stali její obětí. Ale Milada Horáková? Vždyť to byla politička, která proti komunistickému režimu bojovala a k přiznání se k tomu ji nikdo nemusel nutit. Hrdě se přiznala a hrdě šla na smrt, která byla prý extrémně krutou.
Já bych místo pojmu „vykonstruovaný proces“ či „justiční vražda“ použil možná daleko trefnějšího pojmu „exemplární trest“. A tento pojem zná, i když nepřiznaně, samozřejmě i náš současný systém.
Vždyť například 22 let za něco, za co by normálně bylo tak asi 12 let nebo 5 let nepodmíněně za něco, co bylo spíše dopravním přestupkem než trestným činem. A myslím, že by se takových exemplárních trestů našlo i více.
A je s velkým podivem, že na dnešní 63. výročí popravy Milady Horákové jsem musel vzpomenout já, osoba s „nedisidentskou“ minulostí, osoba, která si takovou minulost, na rozdíl od velmi mnoha svých spoluobčanů, ani nesnaží vymýšlet.
Věnujme proto krátkou vzpomínku památce této statečné ženy.
