Nikdo z nás tu nikdy žádnou povodeň neviděl. Tak, proč se vůbec plašit? A ještě k tomu nějací horlivci chtějí stavět protipovodňové zábrany, hermeticky uzavřít metro a podobné nesmysly. Kdo to kdy vůbec slyšel?
S kolegou Jaroslvem Kvapilem máme takovou dohodu, takovou RVHP o vzájemné, nikoli hospodářské, ale blogersky-námětové pomoci. Já něco napíši, jeho to inspiruje a tak stvoří článek a vice versa. Tentokrát jsem na řadě já, abych reagoval.
Jedním z nejvděčnějších témat pro různé eskapády (ve smyslu nerozvážný čin) je zde na blogu imigrační krize, odpor k islámu a strach z něj a vše, co s tím tak či onak souvisí. Jak na to pohlíží Radkin Honzák, co dostal otázku: Jak se díváte na takový ten až hysterický český strach z uprchlíků? Odpověděl: „Vždyť je to úplně blbé. Viděl jste už u nás uprchlíka?Zdroj: http://jaroslavkvapil.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=580955
Z věcného hlediska je třeba říci, že pan doktor Honzák tak trochu blbne. Blbne hodně, na kvadrát, ne li dokonce na kubík (na třetí mocninu). Uprchlíků tady bylo přece přichyceno poměrně hodně. Tedy, ne tolik jako v sousedním, nesvéprávném Německu, ale nula to tedy rozhodně nebyla.
Samozřejmě, těch pár stovek nebo tisíc uprchlíků u nás nemůže nikoho ohrozit a v jistém slova smyslu jsou cizinci opravdu obohacením života v každé zemi. Například USA jsou jasně přistěhovaleckou zemí. Z původního obyvatelstva tam zbyl jen Bill the Kid.
To byl samozřejmě jen žert a problémy USA nejen s aktivním přistěhovalectvím, ale také s jeho pasivní formou, tedy otroctvím, řešit nechci.
Obecně jde v této diskuzi o Evropu a nebezpečí její islamizace. Postoj některých lidí včetně kolegy Kvapila mi pak silně připomíná nadpis tohoto článku.
Proč bychom se my v Praze měli obávat nějaké povodně, když prší na Šumavě, že? Nevím, kolik lidí si to v létě 2002 myslelo, někteří jedinci určitě. Snad i primátor. Ale ta povodňová vlna prokázala, že bylo čeho se obávat. To už pak ale bylo pozdě a všechno, nejen metro, bylo pod vodou.
Terorismus ale nepokládám za základní problém přistěhovalectví. Je to vždycky obrovská show, ale reálné nebezpečí zahynout při teroristickém útoku je stále podstatně menší nežli riziko úmrtí při dopravní nehodě.
To, co já vidím jako největší a zcela reálné nebezpečí, od kterého nás chrání pouze naše relativní chudoba, je tzv. blokační menšina. Při hlasování v EU by měla činit nejméně čtyři státy s 35% obyvatelstva.
Ale muslimům postačí k blokování našeho normálního evropského způsobu života, podle mě, tak asi 15%. Taková menšina už je dost silná, aby dokázala prosazovat zásady islámu do běžného života společnosti.
Strava, oblékání a mnohé další a další věci, které si přistěhovalci (o žádné uprchlíky nejde, jsou to obyčejní migranti) začnou vynucovat nebo v zemích, kde je opravdu silný muslimský podíl alespoň ve velkých městech, již vynucují.
Nevím, co je pravdy na té historce s uvařenou žábou. Nikdy jsem žádnou žábu nevařil, i když v mém rodišti jich byly mraky. Pokud žábu hodíte do hrnce s vařící vodou, tak vyskočí.
Pokud ji ale dáte do hrnce se studenou vodou a hrnec dáte na hořák, tak žabka spokojeně plave v hrnci, nevyskočí, i když se jí voda začíná být dost teplou. Říká si: "furt je to dobrý", ale když to dobrý být přestane, už vyskočit nedokáže.
Nepřipomíná vám to něco?
