Tento anglický spisovatel, vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl nejen skvělým pozorovatelem tehdejší sovětské společnosti, kterou ve svých knihách naprosto geniálně karikoval, ale byl také velmi jasnozřivým.
Jeho citát Všichni jsme (jsou) si rovni, ale někteří z nás jsou si rovnější, by se dal do kamene tesat. Platil, platí a bude bohužel platit i v budoucnosti. S tím se nedá nic dělat.
Současně také lze zmínit citát, někteří z nás jsou chovní, ale většina je tažných, který sice nevím od koho pochází, ale též velmi dobře popisuje postavení ve společnosti, kdy někteří jsou privilegovaní a druzí to za ně musí všechno odřít.
A proč jsem si na to právě dnes vzpomněl? Je krátce po páté, já vstávám a chystáme se, jako obvykle na Moravu. Tam mě dnes večer čeká náročný úkol, degustace Bernarda, což je živoucí důkaz správnosti Klausovy kapitalistické cesty...
...a současně též nesprávnosti Havlovy "třetí cesty", tedy "demokratického socialismu", což je již ve své podstatě naprostý protimluv, podobně jako nehořlavý benzin, ale do socialismu zažraní a posléze vyházení komunisté, v něj věří snad dodnes.
V každé společnosti bez výjimky platí nějaká pravidla a jistá tabu. V minulosti bylo bez problémů možné nadávat na USA, ale říci něco negativního o SSSR bylo velmi ošidné. Dnes se toto otočilo o 180° a USA jsou posvátnou krávou, zatímco Rusko otloukánkem.
A proto tedy, kdo našemu velkému zaoceánskému příteli věrně sloužil a "in den Arch kriechte" (ty německé gramatické chyby tam jsou úmyslně, koho zajímá překlad, postačí si doplnit větu "lézti do ......") je oslavován, zatímco ten, kdo se snaží o realistickou politiku k Rusku, je zatracován.
A jsme u "jádra pudla", což snad je zase citát velkého básníka a vynálezce podvojného účetnictví J.W.Goetha. A to jádro pudla, tak jak jsem ho včera ve zprávách krátce zaslechl, je toto.
- Před nějakým časem se pravdoláskoví výtržníci vloupali na Pražský Hrad, tam odcizili standartu prezidenta republiky v hodnotě 80.000,- Kč, ale jak se zdá vyšetřování tohoto trestného činu vyšumělo do ztracena.
- Někdy v průběhu návštěvy čínského prezidenta došlo, kromě jiného, ke "krádeži" tibetské vlajky. neznám průběh té události, ani hodnotu té "odcizené" vlajky.
Trochu pochybuji o tom, že tato hodnota přesáhla 5.000,- Kč, což je hranice pro trestný čin a přesto jsem včera ve zprávách slyšel, že bylo zahájeno trestní řízení pro "krádež tibetské vlajky".
Plně se tím naplnilo rčení George Orwella, že stejně jako za "komunismu" někteří z nás si prostě jsou rovnější a některé je třeba tlouci hlava nehlava.
