Samozřejmě, ta StB v titulku je ptákovina. Nikdy žádná StB, NKVD, KGB nebo jiná tajná služba "neorala" žádnou, ale naopak, vedoucí silou byla vždy komunistická strana. A ta pak také byla hlavou veškerého teroru nebo zase naopak uvolňování poměrů v zemi. Bez KSČ se ani lísteček nepohnul a i komplot StB na svržení Jakeše musel být od nějaké vlivné složky KSČ posvěcen.
A Státní Bezpečnost byla jen tou rukou, která ty pokyny vykonávala. a obhajovat se nyní, kdy už to vlastně nemá cenu, že jsem se s StB nenamočil, ale namočil jsem se pouze s KSČ, je asi totéž jako říkat, já jsem se nenamočil jako kat pod gilotinou ale jen jako člen konventu.
Ale k věci. Ze seznamu těch, co nemohli vykonávat svoji profesi předem vylučuji všechny, jejichž činnost a práce byla na základě členství v KSČ a práce, kterou vykonávali musela být plně v souladu s linií KSČ.
Namátkou funkcionáři KSČ, lektoři Marxismu-Leninismu, redaktoři a další a další profese přímo na KSČ navázané. Nevylučuji ale různé techniky a podobně, kteří též byli vyloučeni z KSČ, ale jejichž činnost nesouvisela přímo s KSČ.
Takže, jediným, kdo skutečně nemohl vykonávat svou práci byl můj bratranec Pavel Roubal. "Jel" v samizdatu, občas mi něco přinesl, já to koupil s v první polovině 70. let ho vychmátli, provedli mu domovní prohlídku a skončil asi na dva měsíce ve vazbě.
Když byl z vazby propuštěn (nikdy nebyl souzen), tak normálně pokračoval v práci. Vazba nebyla důvodem k výpovědi. On si ale kvůli zdraví svého syna našel práci na lepším vzduchu. Tu práci mu přislíbili, on dal výpověď, ale když dorazily jeho kádrové materiály, už ho nechtěli.
Chtěl pak jezdil v lese s koňmi, přibližovat dřevo a tam ho, jako dělníka přijali hned, ale bylo jim to divné. A tak si přece jen napsali o kádrové materiály a z fleku ho vyrazili. Nakonec skončil jako provozní zámečník a Kartáčovnách Pelhřimov, kde to "doklepal" až do "revoluce".
Jinak jsme při své profesní dráze nějaké ty "vyhozené" potkal, ale většinou se věnovali své původní profesi. V n.p. Metra Praha dělal šéfa konstrukce nějaký Ing. Dostál, vyhozený z vnitra a mně k ruce byl konstruktér Jirka Šimeček, se kterým byla velká legrace. Taktéž vyhozený z vnitra.
Na vojně pak, logicky vzato, žádný vyhozený z KSČ nebyl a v další práci, ve VÚZS, byl můj šéf, Jarda Šantrůček, vyloučený z KSČ, ale prima chlap a myslím, že na pozici šéfa automatizace to doklepal až do "revoluce".
Nechci to moc protahovat. Ve VÚZS dělal ještě nějaký docent, vyhozený z VŠZ a ten byl tak dobrý, že i přes vyloučení z KSČ vydělával víc než šéf odboru. A zapomenout nesmím na Ing. Hradila z Gramofonky v Loděnicích. To byl bývalý důstojník genštábu, vyhozený pro nesouhlas se vstupem.
Tak ten tam samozřejmě armádu neměl, ale vedl si ve své pozici v investičním odboru myslím skvěle. Tak ten tedy opravdu byl své profese vojáka zbaven a musel se učit novou. To ale není vůbec nic nového a i bez politických otřesů se často může stát, že se člověk musí učit nové práci.
Tak tímto jsem, letem světem, shrnul své životní zkušenosti s lidmi, kteří byli z politických důvodů vyhozeni ze svých stávajících pozic. Mnozí disidenti šli do kotelen, myli okna, ale třeba Jiří Ruml na to docela vyzrál. Dělal jeřábníka a to je prestižní a dobře placené povolání.
Alespoň měl čas myslet na to, jaké ptákoviny páchal, když jako mladý a horlivý komunista a stalinista požadoval to nejtvrdší potrestání Milady Horákové. Aby na ni trestající dělnická pěst dopadla plnou silou etc.
Já si osobně myslím, že lidí, kteří nemohli vykonávat povolání, kterému se vyučili nebo spíše vystudovali, bylo bohatě pod 1%. Spíše tak 0,1% tedy asi jedno promile práceschopného obyvatelstva.
Tak, a teď mi hezky properte játra, ať můžeme jít v klidu na odpolední šlofíček. Stejně jsme to už přetáhli.
