Svojí masivní milostí, která v roce 1990 pustila z bran vězení okolo dvaceti tisíc vězňů, si novopečený prezident Havel nadělal hodně nepřátel. A není divu, v záchvatu jakéhosi pominutého milosrdenství omilostnil i opravdické kriminálníky, lidi, kteří zločinem žili celý život a velmi krátce po propuštění z bran věznice to velmi krutě potvrdili. Po více než dvaceti letech si už detaily nepamatuji, ale jakýsi amnestovaný recidivista v nemocnici zneužil a zavraždil osmiměsíčního kojence, děvčátko. Dnes to mohla být kvetoucí mladá žena, matka či úspěšná studentka, ale není nic. Jen prach, popel a květiny zdrcených rodičů na jejím hrobě.
Takže lze s úspěchem tvrdit, že velký humanista Havel to poněkud překombinoval a dobře se neporadil. Nebo se poradil, ale s nekvalifikovanými lidmi své krevní skupiny, kteří jaksi ze zásady dávají přednost pachatelům před oběťmi. A to dodnes.
Socialistické soudnictví asi nebylo spravedlivé, ale bylo korektní. Troufnu si tvrdit, že úřady činné v trestním řízení si hlavně u „politických“ případů dávaly velký pozor, aby formálně bylo vše v pořádku. To nevařím z vody, to mám z osobního svědectví bratrance Pavla, kterého „zašili“ u příležitosti Brežněvovy návštěvy v Praze a já ho pak musel na promoci jeho sestry Aleny zastupovat.
Bratrance pustili z „vyšetřovačky“ asi po dvou měsících s tím, že na něj nic nemají, ale kdyby si náhodou chtěl někde stěžovat, tak si dají tu práci a něco najdou. Myslím si proto, že každý z politických, který byl odsouzen, také nějaký ten paragraf na hrbu měl.
Třeba příživnictví, což byl oblíbený trestný čin lidí „soustavně se poctivé práci vyhýbajících“. Já byl jeden z těch, kteří v roce 1968 proti tomuto paragrafu protestovali. Na druhou stranu ale, pokud je tento paragraf v platnosti, je třeba ho dodržovat stejně, striktně jako omezení rychlosti na dálnicích, i když myslet si o tom můžeme, co chceme. To nebylo nikdy trestné.
Takže závěrem lze říci, že s rozsahem té amnestie z roku 1990 šlápl Václav Havel jaksi do hovna a svým způsobem vylil s vaničkou i dítě. Bohužel však dítě, které se nechovalo lidsky, ale zločinecky a výsledek byl spíše záporný než kladný a celá ta amnestie byla hrubě kontraproduktivní.
Co se týče jednotlivých milostí, tak si myslím, že Klaus velmi, velmi zaostává za Havlovým amatérismem. A když vezmeme ty nejkřiklavější případy, tak málokdo si dnes už pamatuje, že prezident Havel, k velkému zděšení celé justice omilostnil vraha Růžičku. Takový zásah do justice ještě žádný soudce ve své praxi nezažil a Klaus nikdy, ani náznakem, takovouto příšernost nespáchal.
A dnes máme na tapetě Klause s jeho hromadnou milostí, tedy amnestií. Je velmi umírněná. Trpišovskému a asi i Daře Rolins se zahladí trest, ale Lacina bude bručet dál. Rozpaky ale budí ono ustanovení, které zní takto:
„Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“
Nicméně si myslím, že protesty proti tomuto nejsou ničím jiným než další municí proti Klausovi, když už to chilské podpisové pero, které Šláfenberg zapomněl na stole, jaksi vyčichlo.
