Čas příšerně letí. Kdysi jsme na to téma žertovali, ale teď mojí generaci, tedy těm, kdo ještě zbyli, mrzne úsměv na rtech, jak moc si pamatují. A pamatují si nejen to, že hra Edvarda Albeeho Who's Afraid of Virginia Woolf?
Se u nás hrála pod názvem, Kdopak by se Kafky bál? a pokud někdo slyšel ten název v rozhlase, tak si asi myslel, že to je jakási nové verze Hitchcockových Ptáků. Ale vbrzku se situace normalizovala, protože do kin přišel americký film se správným názvem a Kafka byl zapomenut.
Hráli v něm dvě největší filmové Stars té doby. Líza Taylor a Ríša Burton, kteří se do sebe při natáčení filmu Kleopatra tak neplatonicky zamilovali, že je filmová společnost chtěla zažalovat pro poškozování dobrého jména filmu, který je dodnes fantastický a takové filmy se už nedělají.
A jak ta hra Edwarda Albeeho, tak i film Kleopatra vznikaly počátkem 60 let v době vlády jiné slavné světoznámé značky, JFK. Světovou proslulost získal John Fitzgerald Kennedy jednak svým pěkným zjevem, dále pak svými erotomanskými kousky a hlavně tím, že se nechal bezstarostně zastřelit.
A v době, kdy o způsobu jak zemře, neměl JFK nejmenší tušení, pozval do USA sovětského vůdce Nikitu Sergejeviče Chruščova. Mohu se mýlit, ale nemyslím si to. N.S. Chruščov tehdy také navštívil automobilku Ford, a besedoval tam s dělníky.
O pak zase, americký prezident Richard Nixon, kterého později úskoční levičáci posléze zbavili úřadu, hostil v USA nového sovětského vůdce, Leonida Iljiče Brežněva. Toho si zase vybavuji, jak někde na prezidentském ranči řídí otevřený vůz a veze jako pasažéra Richarda Nixona.
A proč všechny ty vzpomínky? To vše, co popisuji, a asi ještě daleko více přátelských styků, se mezi USA a SSSR odehrálo během necelého čtvrtstoletí od konce války do pádu SSSR. A kolik dnes máme let od pádu SSSR? Také čtvrtstoletí, že?
A vidíme takovéto legrácky mezi americkým a ruským prezidentem? SSSR byl komunistický stát, byl ovládaný monopolně komunistickou stranou. A přesto, dá se říci, styky USA se SSSR byly tehdy jaksi srdečnější.
Myslím si, že asi proto, že hřiště bylo jasně nalajnováno. V té době si nikdo ze Západu nemohl myslet, že si někde v SSSR "smočí zobák". Třeba v jeho nerostném bohatství. Ovšem za vlády "vodkového" prezidenta Jelcina to po pádu SSSR možné bylo.
Ale tato idylka netrvala příliš dlouho. Jelzin, velmi prozřetelně doporučil za svého nástupce Vladimíra Vladimiroviče Putina, který záhy ukázal, že opravdu žádnou loutkou není. A znovu získal pro Rusko nezávislost a hlavně prestiž.
A to nejen samostatnost ekonomickou ve smyslu záchrany ruských přírodních zdrojů, ale také, a to možná hlavně, samostatnost kulturní nebo chcete li ideologickou.
Kromě zákazu různých 4% show také podvázal finanční toky "nevládním neziskovým organizacím", protože ty neměly nic jiného na práci, než podvracet ruský stát. Takto jsme měli udělat my. Zatnout ťipec Jihočeským matkám, subverzivní skupině financované za zahraničí a dalším.
Donaldu Trumpovi se vyčítá, že kromě jiné družby s Putinem, by byl ochoten uznat přechod Krymu z ukrajinské do ruské správy. Tak, ono to tak divné nebylo, protože Krym byl ruský, nikdy ukrajinský. Tím se stal až rozhodnutím N.S.Chruščova v roce 1954.
Takže spíš, než o cokoli jiného šlo v případě Krymu o vyhovění přání obyvatelstva toho poloostrova a žádný násilný přepad, jak je to Ukrajinci prezentováno. Jinými slovy, Donald Trump velmi dobře ví, že uznáním toho přechodu nemůže nic ztratit, ale hodně získat.
Články nemají být příliš dlouhé a tak je zde odkaz na mnoho článků o vztahu Trump-Putin: https://www.google.cz/search?q=trump+putin&ie=utf-8&oe=utf-8&client=firefox-b-ab&gfe_rd=cr&ei=hHTSV6KYOsqk8wey2rOQAg
A hned první článek říká toto, čímž lze jen souhlasit: Trump: Putin je lepší vůdce než Obama. Má velkou kontrolu nad zemí:
"Ruský prezident Vladimir Putin je mnohem lepší lídr než jeho americký protějšek Barack Obama, myslí si republikánský kandidát o křeslo do Bílého domu Donald Trump. Kontroverzní miliardář to prohlásil při debatě televize NBC. Trump na pochvale vládci Kremlu nevidí nic špatného, pouze mu tím prý vrací předchozí kompliment."
Podle mě, jak Donald Trump, tak hlavně Vladimír Vladimirovič Putin jsou realističtí politici, zatímco Obama a Hillary jsou ideologičtí pošuci. Obama sice pošuk je, ale váhavý a opatrný, zatímco Hillary, pokud se dostane k veslu, tak budou padat bombičky.
A s přáním, aby to byly jen bombičky konvenční a nikoli jaderné se s Vámi pro dnešek loučím. Jsem pozván na ochutnávku jednoho výtečného Plzeňského moku a to nemohu odmítnout. Člověk se o své zdraví musí starat.
