- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Další postřeh - zapomněl jste pane Hermánku na náboženskou otázku.
Dnes se možná smějeme, ale táta mi vyprávěl, že ve 20. letech se husité s katolíky na Zábřežsku bili o kostel kamením ....
Prezident Masaryk měl za dobu svého prezidentování cca 300 žalob ze strany katolické církve. Ř-K církev brutálně zazlívala Masarykovi i Benešovi jejich zednářství a jejich humanizmus byl pro ně naprosto nestravitelnou konkurencí.
Takže jak dalece se na Slovensku projevovala otázka náboženská - slovenský katolicizmus non plus ultra dodnes - a jak dalece otázka národnostní nikdo nerozhodne.
Faktem je, že národ slovenský fakticky za rakousko-uherska neexistoval a tak ve 30. letech církev situaci nejspíše využila ve svůj prospěch a podle svých představ.
Z pohledu papeže a ř-k církve byla Mnichovská dohoda něco velice pozitivního. A svést to na Masaryka a Beneše - tak zabijete dvě mouchy jednou ranou.
Původní Masarykova idea byla přeměnit R - U na federaci podle amerického vzoru. Bohužel se proti tomu postavili čeští i maďarští nacionalisté (Rakušáci by byli pro). A to zřejmě i pod jakýmsi tlakem ze vznikajícího sovětského Ruska (viz pokus Maďarské republiky rad připojit jižní Slovensko - v r. 1919). Neb jsme se v dějepise učili, že bez VŘSR by nebylo svobodného Československa.
Přibrat sudetské Němce a Maďarskou menšinu na Slovensku (do vlády) by si nemohl dovolit kvůli odporu českých (levicově orientovaných) nacionalistů.
Tudíž se podvolil s vědomím, že tento stát nebude stabilní - vydrží-li padesát let, nebudu se o jeho další osud obávat (tak nějak to řekl).
A jeho další památný výrok "Češi si nedovedou vládnout" platí dodnes.
Kromě toho neměl ve vládě mnoho opory, Štefánik zahynul (někdy přičítáno Benešovi), Rašín zavražděn komunistickým fanatikem. V nejkritičtější době zemřel. A Edvard Beneš pak svými neuváženými činy pád Československa dokončil a po válce jej pomohl vehnat do Stalinových spárů.
Demokracie skončila, když V+W museli zavřít Osvobozené divadlo. Přesto bych se neodvažoval považovat TGM za neschopného. Naopak, po Karlu IV to byl, žel, poslední velký muž našich dějin. Souhlasím s tím, že Havel se příliš nevyznamenal, kdežto Beneše a Klause považuji za škůdce národa - oba stejně sebestřední.
Samé kdyby. Ten článek je o ničem.
Správná úvaha. Já si někdy štu o česko-polských vztazích a musím se hrozně smát.
Polský ministr zahraničí Beck, stejně jako Pilusdski, považovali Československo za sezonní a uměle vytvořený stát a byli názoru, že nebude mít dlouhé trvaní. To stejné si myslel Masaryk o Polsku.Oba státy vedly přihlouplou nacionalistickou politiku a anažily se o co nejlepší vztahy s Německem. Masaryk,což se neví, podporoval Německo v snaze
o revizi polsko- německých hranic. Poláci zase podepsali pak o neutočenís Německem.
I stím Dubčekem, máš Jirko pravdu. Nezvolení Dubčeka prezidentem určitě urychlilo rozpad. Navíc Havel se odebral do Bratislavy až po půl roce.Nově vytvořený stát má vždy problémy. Je otázka hranic a národnostního složení. Hodně tudíž záleží na sousedech.
Dnes karma.
Staví se všelijaké obskurní památkníky a pomníky - ale památník či museum právního a mírumilovného zrušení federativních států ještě nikde nikdo nepostavil. Asi by to totiž bylo jen o Československu.
Zná někdo jiný podobný případ?
Díky za zajímavý článek, .
Ani o jednom muži v titulku, bych neřekl, že je neschopný. Přestože v tom ostatním většinou máte pravdu. Nikdo z nás totiž není všemohoucí ....
Na život se dívám trošičku jinak. Nikdo z nás tu není nezávislá a samostatná "kulička". Máme vazby na všechny kolem nás - tyto vazby nám něco umožňují, něco vnucují a něco zakazují. Této predikci říkáme osud, anebo také karma.
Osud ani karma však není fatální. Podle způsobu - jak ten osud naplňujeme - si vytváříme další osud.
Život - jedince i národa - je něco jako řada kostiček z domina. Mnoho let je nějak skládáte. Tato naše řada kostiček různě navazuje na kostičky druhých a proplétá se s nimi. Furt nic nevidíte a skládáte kostičky. Pak se něco stane a do těch kostiček něco drcne.
A najednou vidíte, co jste poskládal. Do toho pak už jako člověk - jedinec - vlastně už nemůžete zasáhnout. Ale můžete se zkusit nějak poučit a jakmile to situace dovolí skládat kostičky znovu a jinak. Takže ti čtyři v titulku přijali výzvu .. a žili ji.
A také bych rád dodal, pane Hermánku že přece nebudu tvrdit o nejvýznamnějších představitelích svého národa, že jsou neschopní.
Třeba jen proto, že by to něco vypovídalo o mě a o nás.