Když jde o to, jak zlikvidovat politického protivníka, jsou sex, peníze a chlast těmi nejlepšími metodami. A v případě Dominique Gaston André Strauss-Kahna, jak zní celé jméno francouzského politika a bývalého předsedy MMF, šlo opravdu o hodně. O největšího kandidáta na francouzského prezidenta. A sex, ten byl jeho slabou nebo chcete-li silnou stránkou. Přesněji řečeno, silná příchylnost ke druhému pohlaví byla jeho slabostí.
Obvinění ze sexuálního deliktu, napadení či znásilnění, má tu obrovskou výhodu, že pouze málokdo, samozřejmě kromě Pussy Riot, souloží na veřejnosti. Takže, vše se vždy odehrává v soukromí nebo alespoň nějak stranou a pokud nejsou biologické či jiné stopy, pak je to jen a jen slovo proti slovu. Ale ani biologické stopy nemusí být prokazatelné. Není totiž zas až tak důležité, zda na těle či oděvu naleznou kriminalisté stopy semene „pachatele“, ale to, jak se tam ty stopy dostaly.
A v případě DSK se nabízejí nejméně tři varianty, jak se stopy na pokojskou a její oděv dostaly.. Opravdu se vše přihodilo tak, jak pokojská a příležitostná prostitutka Nafissatou Diallová tvrdí a DSK ji napadl. Nebo naopak byla podplacena, aby to s DSK provedla a on pak byl politicky diskreditován. Což se nepochybně stalo a DSK byl diskreditován, ať už to byl záměr či nikoli.
Je zde ale ještě třetí možnost. A sice, že Diallová, jako zkušená prostitutka, šla s DSK zcela dobrovolně a teprve když odešla z pokoje, tak začala přemýšlet o tom, že tento muž je významný a bohatý a že by ho mohla vydírat. Vždyť jeho apartmá stálo za noc $3000.00 USD, i když on platil podstatně méně. Oznámením na policii by sice zdánlivě nic nevyzískala, ale při procesu, ať už trestněprávním nebo později občanskoprávním by mohla bez rizika získat velmi vysoké odškodné. Vždyť to známe i z jiných případů, že?
A jak se to všechno rýmuje s Davidem Rathem? Tak, že u DSK šlo nanejvýš o hodinu jeho času a o věci, které se děly zcela beze svědků. Já si proto myslím, že by v každém hotelovém pokoji měla být kamera s mikrofonem a záznamem na disk, aby bylo přesně zachyceno, co kdo v pokoji říká a dělá. Ostatně, někteří vyspělí řidiči v Česku to už na svých autech praktikují a kromě čelní a zadní kamery mají také čtyři kamery a osm mikrofonů vnitřních, aby měli důkaz, že v autě nikoho neznásilnili.
Ale konec legrácek. U Davida Ratha jde nejen o měsíce odposlechů, ale také a to hlavně, o fyzické důkazy, především peníze. A ty byly nalezeny nejen u něj, ale také u jeho společníků a to sumy, které nešlo jen tak lehce podstrčit. I kdybychom chtěli uvěřit, že těch 7 miliónů bylo policií podstrčených místo vína, které Rath nesl, tak jak dlouho by asi trvalo zinscenovat ty další úkryty peněz? Kdo by to financoval a z čeho? A kdo by to prováděl?
A odposlechy si policie prý stříhala z nevinných větiček. Jistěže lze takto zkreslit vyznění jedné dvou vět, ostatně již častěji jsem to slyšel. Ale celé dlouhé hodiny tyto odposlechy uměle vyrábět? Nevím, nevím. Vždyť kromě lidské řeči jsou na těch záznamech i různé ruchy z místnosti a možná i z ulice. A na to, že by nikdo nepřišel?
Ba ne. Ti kdo zastávají teorii účelové kauzy mohou mít nanejvýš jen poloviční pravdu. A sice tu, že policie důkladně vyšetřovala jen Rathův případ a jiné, daleko závažnější případy nechala plavat. To, jak s oblibou říkám, fyzikálním zákonům neodporuje.
Ale myslet si, že vše je na Ratha vymyšleno, že jde o 100% spiknutí. Podívejte se, s jakými penězi Středočeský kraj hospodařil: V roce 2010 měl na výdaje něco přes 5 miliard. A kolik je jedno procento z pěti miliard? No přece padesát miliónů a dvě procenta dají dohromady již miliónů sto. A co znamenají dvě procenta? Nic. Zandebatelný výdaj. Ale velmi nezanedbatelný příjem pro těch pár lidí, kterým různými kanály ty peníze přitekly.
