Záleží prostě na tam, co se za "proputinismus" považuje. Já se vždy snažím proniknout za fasádu propagandy, za fasádu pomluv a chvály, tak obvyklou v totalitním režimu. Naneštěstí jsme tento koncept nejen převzali, ale dovedli, a to nejen na Internetu, k nebývalé dokonalosti.
Dám příklad. V červnu 1967 byly arabské státy, obklopující Izrael připraveny Izrael napadnou, zardousit a vymazat z povrchu zemského. Mně bylo devatenáct pryč, číst jsem již uměl a noviny jsem vždy četl. Je dobré být informován.
A tak, když na Středním Východě vypukly boje, komunistické noviny, jedny jako druhé vyšly s titulky: Na středním východě vypukly boje. Ten titulek odpovídal situaci, k těm bojům se již delší dobu schylovalo. Ale hned další den to byla Izraelská agrese.
Noviny dostaly direktivy a začaly psát tak, jak to bylo politicky žádoucí. A přesně to se dnes děje ve vztahu k Ukrajině, k Majdanu, ke Krymu a všemu ostatnímu. Normální příčetný člověk, který zahlédl to řádění na Majdanu se musel divit, co se to tam proboha děje, proč někdo nesjedná pořádek?
Ale pořádek v Kyjevě nebyl v našem politickém zájmu a hlavně nebyl v zájmu našich severoatlantických spojenců. A proto jsme my všichni, myšleno všechny státy aliance, přilévaly olej do ohně, aby se ten požár ještě více rozšířil a spálil nemilovaného prezidenta, který odmítl nevýhodné podmínky vstupu do EU.
A otázka Krymu do toho schématu padne jako prdel na nočník. To přičlenění k Ukrajině mělo svoji logiku, ale pouze v době SSSR. Jakmile SSSR skončil, skončila i tato logika a nastala jiná. Ta by se jmenovala "Žádost Ruska o navrácení (restituci) Krymu".
Že se tak nestalo, je sice podivné, ale nakonec i to mělo svoji logiku. Bylo řečeno, OK, nechť tedy Krym zůstane ukrajinským, samozřejmě za předpokladu neutrality Ukrajiny. Tedy, konkrétně, že Ukrajina zůstane natrvalo mimo NATO.
Ovšem sliby Západu, které padly při sjednocování Německa. o nerozšiřování NATO směrem na Východ, se brzy staly pouhými chimérami. Větičkami, vyřčenými bez upřímného obsahu. Větičkami, které ani tehdy nikdo nehodlal dodržet, natožpak nějakých deset let poté.
Vše šlo pro nás hladce. Jednotlivé státy Východu (my jsme sice střed Evropa, ale pro jednoduchost jsme geograficky Východ) padaly do NATO jako kuželky při podařeném hodu. Až pak došlo na kuželky, přilehlé k ruským hranicím, z nichž nejdůležitější byla samozřejmě Ukrajina.
A to už Rusko, pod novým a rozhodným prezidentem znervóznělo a představa, že celá Ukrajina, včetně historicky ruského Krymu padne do rukou NATO, se rovnala porážce. Sice soft verzi porážky, ale přece jen porážce.
A jaderná velmoc se jen velmi nerada nechá porazit. V té souvislosti mě také udivuje falešný podiv nad Putinovým prohlášením, že v této souvislosti zvažovali i uvedení jaderného arzenálu do stavu bojové pohotovosti.
Pozor, oni neuvedli jaderné zbraně do pohotovosti, oni to pouze zvažovali. Nezlobte se, ale jakýkoli prezident jakéhokoli státu a jakéhokoli režimu, který by se ocitl v podobné situaci, by to zvažoval. A podiv a rozhořčení nad tím je zcela a naprosto falešný. Je pouze propagandistický.
Nemá cenu se dál rozepisovat, protože by to bylo nekonečné. Skoro veškerá zdejší publicita se řídí nikoli objektivními poznatky dějů, které mohou být samozřejmě někdy i milé, ale jednoduchým pravidlem.
Co Západ činí, dobře činí a co Putin činí, špatně činí. To je,ale, nezlobte se, cesta do pekel. Cesta do propagandistických pekel. Širokým obloukem přes sametovou revoluci jsme se vrátili do výchozího bodu propagandy.
Nepíšeme to, co je pravda, ale píšeme to, co se od nás čeká. A pokud někdo náhodou z tohoto trendu vybočí, tak je blázen, nemocný, má brát prášky, je podplacený, je ruský agent, je putinista a kremrole a ještě mnoho, mnoho dalšího.
Hezký den všem.
J. Hermánek
