Jsem hloupý jak mrkačka. Nevím, kde je houkačka

Ptáte se proč jako dřevěná houpací mrkačka? To je jednoduché. Kůň by se mi tam nerýmoval. Inspiroval mě dnešní článek pana Kadlece Cholerik za volantem, který se zřejmě z šoku opřel o klakson a mocně zatroubil.

Já nemám rád spory, ale pokud jde o věc, tak věcná připomínka snad neuškodí. Na šok za volantem se umírá. Umírali na něj vojáci, kteří přišli o končetinu a proto byl alkohol nazýván také eau de vie, neboli voda života. Umrtvení alkoholem zahnalo šok a zachránilo vojákovi život.

Ovšem, za volant šok nepatří. Tam určitě ne a proto bych panu Kadlecovi navrhl malou úpravu textu: "byl jsem tak rozčilen a rozhněván, že jsem zběsile zatroubil. To by myslím lépe odpovídalo nejen jeho, ale obvyklému popisu dějů na silnicích.

Já osobně mám z minulých týdnů jak s houkáním, tak i nehoukáním své zkušenosti. A na dva týdny jich není zas až tak málo.

26. října jsme s manželkou jeli do Olomouce připravit pražsko-olomoucký protestní mejdan proti krutému uzurpátorovi, který nezřízeně pije, až do klenotů blije (prý), lže až se mu od pusy práší, každý přece ví, že Peroutka byl ve výsadku Silver-A.

A cpe nás do chřtánu východních despocii, které si chystají rozdělení Česka na ruskou a čínskou část a nyní hrají ruskou ruletu o to, komu připadne Praha a komu Morava. Zatím vyhrává Putin, ale despotický čínský papaláš silně dotahuje.

A jak jsme tak vyjížděli z Prahy na D1, tak jsme vjeli na ten úsek D1 u Prahy, který je již dálnicí, ale s omezením na 100 km/h, tedy někdo okolo Chodova.

V levém pruhu přede mnou jelo jakési obyčejné světlé auto, které, zcela podle předpisů, změnilo pruh na prostřední.

V šoku jsem stiskl pedál plynu a můj stroj vystřelili jako nadzvuková stíhačka SU-25, která běžně, při sestřelování dopravních letadel dosahuje rychlosti 3M+Šebestová.

A když jsem byl přesně na úrovni toho auta, tak velmi krátce blikl levý blinkr a vůz se začal vracet tam, odkud před chvílí vyjel, Do levého pruhu.

Myslel jsem. že už jsem staré železo, ale kupodivu jsem to ukočíroval, můj levý čumák proto směřoval na svodidla, ale moje skvělá reakce pilota B1 otlučení o svodidla zabránila. Škoda, že tak vyrovnaná a rozhodná nebyla ona dívčina, která své auto lacino poslala z dálnice do polí.

Takže, to byl reálný příklad toho, jak by včasné zahoukání mohlo zabránit potencionálně nebezpečné situaci, to by ale řidič musel jezdil s oběma horními palci stále na tlačítkách houkačky (jedno tlačítko u BMW nestačí). Prostě, absolutně na nic. Dobře reagovat je stokrát lepší, než blbě houkat.

Takže na závěr dvě zcela aktuální "houkací" z mého řidičského života.

Přesně před týdnem jsem vyjel z parkoviště jednoho obchodního centra a jel jsem přiváděcí cestou ven. A jak tak jedu, tak o dva další parkovací "zálitky" vyjíždělo SUV, poměrně nové, a protože jelo z parkoviště umístěného (ve směru mé jízdy) vpravo, myslel si, že má přednost zprava.

Já, naopak, jsem si myslel, že žádnou přednost zprava nemá, protože on teprve z parkoviště vyjíždí, ale já už jsem na vyšším typu komunikace. Možná jsem se mýlil, je to možné. Ale tu přednost jsem mu prostě nedal a on houkal jak zběsilý, když už ale žádné nebezpečí nehrozilo.

A krátce o dnešku. Vyjížděl jsem brzy ráno z Karlova náměstí a byl jsem ve směru od polikliniky v pravém pruhu. Ale nedbale jsem kroutil volantem a chvíli jsem, přímo na křižovatce, zajel na chvíli do levého pruhu.

Ano, jistě to nebylo 100%, ale vůbec nechápu, proč někdo troubil, když už jsem dávno byl ve svém pruhu v Ječné. To totiž svědčí o jediné věci a článek pana Kadlece to jen potvrzuje. Houkání totiž vůbec neslouží k varování, ale k

• Následnému vyjádření nelibosti nebo nesouhlasu
• Snaze druhého řidiče poučovat a současně i ktomu
• Druhého řidiče "trestat".

Svým způsobem si řidiči, kteří na druhé řidiče houkají, připadají jako porotci Star Dance, kteří silným, slabým nebo žádným houkáním přidělují, jaksi, ehm známky.