jako karbanátek. Nikoli jako biftek. Beefsteak je jednolitý kus hovězího masa a i ten může mít samozřejmě různou kvalitu. Ale není to složenina, patlanina, z mnoha ingrediencí, zatímco společnost, společenské zřízení takovou složeninou je.
A je složeninou z mnoha, velmi mnoha ingrediencí, které ani náhodou nedokáži všechny vyjmenovat.
A teprve po vyhodnocení všech těch složek, všech těch vjemů, mohu říci: ANO, tady je mi lépe a tam se mi žilo hůře. Nebo naopak.
A zcela zásadní je několik dalších faktorů. Samozřejmě věk hodnotících, který se logicky musí lišit o 25 let tehdy a teď, jejich postavení tehdy a teď a spousta dalších věcí, které vstupují do hry.
Nic, ani žádná žena, žádný muž, byt, dům, auto, zaměstnání, dovolená a podobně, nemohou být ideálními. A těch případů najdeme kolem sebe tolik, že vypisovat je by znamenalo nekonečně dlouhý čas.
Vezmu si krásnou ženu, která je dokonce dobrá v posteli. Ale posléze zjistím, že příliš utrácí, je na chlapy, nemůže mít děti a podobně. A počáteční nadšení přejde v nechuť ba dokonce až v nenávist.
A ono to s tou naší slavnou VLKR (Velká listopadová kapitalistická revoluce) bylo nejinak. Zprvu byla asi pro velmi velkou většinu naší populace tou vysněnou revolucí při které půjdou „komunisté do prdele“.
A co zjišťujeme po 25 letech? Jednak, že se nám komunisté velmi úspěšně usídlili v našich současných mocenských strukturách a je jim daleko lépe než předtím. A za druhé, že mnoho těch „nekomunistů“, kteří je nahradili jsou ještě daleko větší hajzlíci.
To by ale šlo psát do nekonečna. A proto dvě reminiscence na můj článek Skutekně žijeme o tolik lépe než za socialismu?
Bydlení, nájem: Je vždy třeba srovnávat jablka s jablky, nikoli s hruškami. Já totiž psal o bytu druhé kategorie, kde jsem si sám musel platit otop. A kritici mého dvousetkorunového nájmu psali většinou o panelácích, bytech první kategorie.
A v tom byl i za socialismu značný rozdíl. Lepší bylo, pokud si člověk svépomocí zavedl etážové plynové topení, nežádat příspěvek OPBH, protože pak by byt spadl do první kategorie, kde již bylo nájemné podstatně vyšší.
Doba šetření na auto: Pan Šesták se vesele vysmál panu Hnykovi, kterého jsem citoval. Ale zapomněl na jeden veledůležitý faktor. Pokud dotyčný již auto měl, tak mu stačilo jen dospořit rozdíl na nové auto, nikoli celou částku.
A nebo dotyčný auto neměl, neutrácel za benzin a ani za bydlení (bydlel třeba v rodinném domku s rodiči), nekouřil, nepil, neměl děti a manželka pracovala. No a pak na to auto ušetřili třeba za tři nebo dokonce za dva roky, že?
Prostě a jednoduše. Takové to bájné prasátko, které kromě masa dává ještě vlnu, mléko a snáší vejce, v Německu známé jako „Eierlegendewollmilchsau“ prostě neexistuje a ani existovat nemůže.
Jakmile vznikne svoboda, tak s sebou prostě nese i negativní rysy. Ano, jsme svobodní být nezaměstnaní a máme svobodu přijít v exekuci o byt či dům. To dříve zcela nepochybně nebylo.
A současně lze říci, že smíme cestovat a s jistými omezeními máme i svobodu projevu (ani u nás u svišťů se nesmí vše říkat).
Někdo řekne, že dříve byl život pod dozorem StB, ale já to zpochybním. Ten, kdo určoval naše základní parametry, základní pravidla pro náš život, tak tím v žádném případě nebyla StB, ale KSČ.
Když se KSČ, tedy soudruh Husák, usnesla, že po roce 1969 nesmíme tak jednoduše cestovat, tak to orgány Bezpečnosti zajisté hlídaly. Ale když koncem 80. let KSČ pravidla pro cestování na Západ výrazně změkčila, tak ji do toho StB nežvanila.
Ergo kladívko, já to tvrdím celou dobu. Původcem všeho zla byla KSČ a nikoli StB a je zcela absurdní, že dnes jsou komunisté šanováni a kdokoli přičuchl k StB, pronásledován. Tečka.
P.S pokud by byl někdo zmaten slovy "u nás u svišťů", tak se nejedná o odkaz na naše děti, kterým občas také říkáme svišti, ale na forbínu Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem. Myslím, že šlo o hru "Račte si řát?".
