Je norský Barnevern něco jako nacistický Lebensborn?

Samozřejmě, že ne, i když toto srovnání se u jedné diskutérky skutečně vyskytlo. Ale myslím, že ji omlouvá vzdálenost přes oceán. Písmenka jsou na tu dálku přece jen trochu navlhlá a špatně se čtou. Barnevern má s Lebensbornem asi tolik společného, jako má operace s popravou. U obojího jde samozřejmě o lidské tělo a často o ostrý nástroj, krev a smrt.

A tím komponentem, který mají obě tyto „instituce“ společný, jsou samozřejmě děti. Dětský život. Pouze program Lebensborn se zabýval těmi nenarozenými, tak Barnevern samozřejmě těmi živými a jejich problémy.

Barnevern je něco jako česká sociálka a já netuším, zda pracuje dobře. A netuším to, upřímně řečeno, ani o té české sociálce: A Lebensborn je něco jako „Havlův teletník“,  ovšem ve své počáteční, tedy oplodňovací fázi. A výsledkem by měly být „supernordické děti“.

Velmi podobně, ale na jiné ideologické bázi také fungovala československá Spartakiáda. A rozšířit genetickou diverzitu obyvatelstva mohlo mít i posílání vojáků Základní vojenské služby na druhý konec republiky.

Ale konec obecných plků a pojďme na konkrétní případy. Paní Michalákovou a oběšeného otce od rodiny, kterého „zabila sociálka“. Co se týče paní Michalákové, tak já ji prostě nevěřím a zatím se na tom nic nezměnilo.

Koukal jsem se v neděli večer na Reportéry CZ a Eva Michaláková tam byla. Hovořila o tom, že pracuje v mateřské škole (chybně „ve školce“) a má pro to všechna potřebná dobrozdání. To také uvádí pan Tomáš Zdechovský ve svém článku.

Nicméně, oním dobrozdáním mělo být jakési osvědčení o beztrestnosti od norské policie. Já si ale myslím, že to spíš byla jakási obdoba našeho Výpisu z rejstříku trestů, o kterém vůbec nepochybuji, že ho Eva Michaláková má čistý.

Jenomže, zaměstnavatel často vyžaduje dobrozdání od bývalého zaměstnavatele. A tímto „zaměstnavatelem“, ať se vám to může zdát jakkoli divné, byla přece rodina paní Michalákové, její synové a manžel.

A to nedopadlo příliš dobře, že? Vůbec nehodlám řešit, zda šlo o „falešné obvinění“ nebo o „pochybné psychologické posudky“, jak píše pan Zdechovský. Já to prostě nevím, neumím to posoudit. A proto se jakéhokoli komentáře na toto téma zdržuji.

Pouze si myslím, že máváním jakýmsi výpisem paní Michaláková pouze kalila vodu. Protože, a to si vážně myslím, kdyby paní Michaláková svému budoucímu zaměstnavateli předestřela celou svou rodinnou ságu, tak velmi pochybuji, že by ji v mateřské škole zaměstnali.

Dalším případem, který včera „otřásl tímto blogem jako Říjnová revoluce Ruskem“ byla sebevražda otce pětileté dívenky.

Nejlépe se totiž diskutuje, když od tom nic nevíme. Ale do článku dáme klidně, že dotyčný logoped, tedy v tomto případě žena, je „kráva“ (pan Prášek).

A jako zdánlivě důležitou informaci také to, že nepracovala přes pojišťovnu, za což má můj hluboký obdiv ke své kvalifikaci. Protože uživit se na „volné noze“ bez platby pojišťovny, je i Praze obtížné.

Operovat něčí sebevraždou je patrně to nejhnusnější, co vůbec může být. Dotyčný je mrtvý, vysvětlit už nic nemůže a psychiatr ho také už vyšetřit nemůže. Takže možnosti spekulací a pomluv jsou v tomto případě zcela netušené.

Píše se, že muž byl „zatčen“, ale patrně ne ve vazbě. Absolutně netušíme, zda mu bylo sděleno obvinění (a to je velmi podstatná věc). A jenom diskutujeme, jak to ta sociálka dělá blbě. A jak se jí musíme, pokud možno se zbraní v ruce, bránit (moje básnická licence).

A až zase bude zneužité a nedejbože zavražděné nějaké dítě. A to se vsaďte, že bude. Protože tyto věci se prostě dějí se statisticky predikovatelnou pravděpodobností. Tak tady na blogu zase budeme hýkat a kejhat, jak je to možné, že nikdo včas nezasáhl.

"There is no such thing as a free lunch." Říká jedno staré anglické rčení. Česky bychom řekli „Nelze koláč mít a zároveň ho sníst“ A to platí nejen pro ochranu dětí, ale celé společnosti. Čím více jistoty a bezpečí, tím méně svobody, že?

A ještě mi dovolte jednu poznámku. Když jsem překlikl na článek pana Zdechovského, usmála se na mě „milá tvář“ vraha Breivika.

Ovšem srovnáním vraha Breivika a jeho možností přijímat v norské věznici návštěvy s případem paní Michalákové je naprosto, 105% mimo mísu.

Odsouzený vrah ve výkonu trestu v Norsku patrně přijímá návštěvy podle platného norského zákona a prováděcích předpisů. Je to asi vězeňský řád nebo něco podobného. Ale děti paní Michalákové nejsou u pěstounů za trest, ale pro svoji ochranu.

A bylo by dobře se někoho zeptat, jak to v Norsku je s návštěvami odebraných dětí obecně. A proč v tomto konkrétním případu sáhla Bernevern k tak drastickému rozhodnutí? A navíc jsem někde zaslechl, že čas vyměřený k půlroční návštěvě byl matce zkrácen na 15 minut.

Takže, když už o tom hovoříme, je někde nějaké, veřejně přístupné, písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí? Je to tak skutečně u všech odebraných dětí v Norsku a jestliže ne, tak proč tomu v případe paní Michalákové tak je?