Samozřejmě, že nemusí mít žádné, může třeba odejít z politiky nebo odejít vůbec. S tím musí počítat každý a nejen (bývalý) prezident. Zajímalo by mě, zda takový státník dává před svou smrtí nějaké pokyny ohledně svého pohřbu. To Královna matka takové pokyny samozřejmě dala, ale nejen to, ona ještě měla před smrtí tolik duchapřítomnosti a odvahy, že když cítila, že se na ni zubatá už sápe, nechala se ještě rychle služebnictvem obléci do slavnostních pohřebních šatů, aby jim ten nelehký úkol oblékání zesnulé ulehčila
Ale konec morbidních úvah, Václav Klaus je naštěstí ještě mezi námi a těší se na svůj věk dobrému až výtečnému zdraví. A tak jeho další politické kariéře nestojí vůbec nic v cestě. Jistě, řeknete si, že dosáhnout prezidentské mety je vrchol každého politika a alespoň američtí prezidenti žádnou další politickou kariéru nikdy nezačínají.
Pouze žvaní, pardon přednášejí a kasírují za to slušné honoráře. Také občas vytahují neukázněné americké exoty z bryndy, podobně jako to dělali naši politici kvůli oněm dvěma dětinským naivům, kteří si mysleli, že si tam řecká armáda vybudovala počítačovou hru. Nevybudovala, byla to vojenská zařízení.
Nejlepší kariérou Václava Klause by bylo založit zbrusu novou politickou stranu. Samozřejmě, že by mu do ní okamžitě naskákalo hejno kariéristů, ale snad by alespoň zpočátku měl více času a sil oddělit zrno od plev. Přece jen starost o osud státu mu bránila více dohlížet na svoji stranu a tak mu ODS mohli zaplevelit různí exoti jako pánové Ruml a Zieleniec.
To je ovšem čiročiré teoretizování. Nemá smysl umravňovat politickou stranu, která ještě nevznikla. Ale teoretizování o jejích možných preferencích smysl má. Vždyť každá automobilka, která se chystá přijít s novým modelem, zvažuje, pro jaký okruh zákazníků ten model vyvíjet. A samozřejmě ex-prezident Klaus, pokud by, nedej Bože, nějakou politickou stranu zakládal, by také musel vědět, pro jaký okruh sympatizantů a voličů by ji zakládal.
Ono to ale není tak těžké. Postačí říci, že budoucí Klausovi voliči by byli lidé, kteří nevěří zpolitizované hypotéze Globálního oteplování, a již v tomto bodu udělal Václav Klaus nesmírný kus práce. Přístup k této problematice se od dob cirkusového vystoupení Al Gora před šesti lety výrazně změnil. Také odpor vůči Bruselským strukturám je zcela na místě, a i když se postupné federalizaci Evropy asi nepodaří zabránit, stejně je každá korekce vítaná a nutná.
Takže, vážení, kolik kdo z Vás dává té „nové Klausově straně“, která již možná „běhá v zakladatelových trenýrkách po lese“, šancí na úspěch? Já osobně se kloním k nějakému číslu okolo 15%. Může to být o trochu více nebo o hodně méně. Ale i takových „Rumlových 9%“ by bylo dobrých. Václav Klaus by je zcela určitě nepromarnil jako tento politický amatér non plus ultra.
