Přiznám se, že myšlenku na článek s takovýmto nadpisem nosím v sobě už skoro týden a teprve teď jakoby dozrála. To ovšem ve zcela nevhodnou dobu. V době, kdy, jak se zdá, se podařilo neústupnému Rusku uštědřit nesportovní úder
Na sportovním poli. Je to symptomatické. V době olympijských her v Soči, kdy prezident Putin byl zcela zaujat těmito hrami, tak "zcela náhodou" nastala krvavá fáze majdanských protestů s účelem, když to nejde ve volbách, půjde to násilím.
Nejen jazykově, ale hlavně ideologicky rozpolcená Ukrajina zažívala další pokus a tentokrát úspěšný, zrušit výsledky demokratických voleb, odstranit a pokud možno také lynčovat prezidenta Janukovyče a Rusy vyštvat z Krymu.
Nuž, dopadlo to trochu jinak, než si architekti tohoto převratu představovali a nastoupili sankce. A protože se nezdá, že by Rusko sankcemi nějak krvavě trpělo, tak bylo třeba je "poučit" způsobem, proti kterému nemělo žádné obrany. Podobně, jako když se zhrzená manželka mstí bývalému manželovi na dětech.
A ve stínu této "senzace" pronesl Donald Trump svůj nominační projev. Očividně je skvělým rétorem a proti němu se "božská, 100%-96% Hillary" zdá jako žabka kuňkalka, která k tomu všemu má na hrbu spoustu a spoustu politických a nejen politických hříchů z minulosti.
Proti ní je Donald Turmp "tabula rasa" a pokud pronesl nějaký, rádoby nepředložený výrok, tak to byl pouze výrok a nikoli čin. A myšlenky, jako třeba zeď mezi Mexikem a USA zcela jistě sdílejí milióny lidí, vždyť kus té zdi už dávno stojí. V necelé polovině délky té hranice.
A zůstaňme u těch výroků, které politik řekne "v rámci boje" a které se pak s ním táhnou roky a roky, Důvod, proč prezident Zeman zmínil "undy, undy", tedy Pussy Riot byl zcela zřejmý, ale přesto z něj lidi dodnes dělají sprosťáka. Ovšem, jen nepřející lidi.
A Martinu Konvičkovi zase nedokáží odpustit tu "masokostní moučku". Jen velmi těžko si lze představit, že to bylo míněno vážně, podobně jako my, když jsme nastupovali proti mančaftu (nebo spíše smíšenému družstvu ve volejbale) Daniela Hůlky, hlásili jsme, že z nich "uděláme dva malé do školky".
A přesně k tomu se hodí heslo Islamistické náklaďáky zde nechceme.... Vůbec nikdo nemůže nic mít proti sešrotování náklaďáku a nadělání z něj železného šrotu. V podstatě je to totéž, jako rozemletí do masokostní moučky, ale tentokrát to vůbec nebolí, že?
Hlásit "Islám zde nechceme" je chvályhodné. Naši předci dlouhá staletí bojovali, aby zde Islám nebyl, ovšem "zkurvená moderní doba" si žádá padni komu padni a tak musím připustit i to, co je potencionálně nebezpečné, jak se bohužel poučila jak Francie, tak Belgie a předtím Velká Británie.
Vše podle jednoho mustru. Vraždili lidé v zemi usedlí a důsledkem toho je snaha některých, aby se tací lidé usazovali i u nás. Naštěstí jsme ale ještě dostatečně chudí a tak se k nám bohudík nehrnou. Ale, co není, může být a nikdy neříkej nikdy.
