Zase si vyslechnu že jsem se zbláznil, že nemohu dospat, abych nenapsal něco o Havlovi. Ale pravý opak je pravdou. Havel je mi asi tak lhostejný jako Mandela. Včera jasem chtěl napsat něco o Mandelovi, protože probíhal ten cirkus a dnes napíši něco o Havlovi, protože se to hodí do souvislostí.
Je úžasné, jak prakticky identické činy jsou rozdílně hodnocené, vždy podle toho, kdo je vykonal. Nejčastější parketou takovýchto hodnocení bývá manželské soužití, tam lez opravdu dospět až ke zcela absurdním situacím.
Ale nejen v manželství, ale i v politice, je stejný nebo podobný čin hodnoceni zcela rozdílně a to podle toho, kdo je jeho autorem, jeho strůjcem.
Jak každý dobře ví, tak před 24 lety nastala rychlá eroze komunistického režimu, který bez vnější pomoci ze SSSR neměl šanci přežít. Zajisté zde byla sovětská vojska a jenom jedna jediná desetina toho kontingentu by bohatě stačila na zpacifikování našich „bojovníků“.
Ale nebyla nasazena a tak se po abdikaci prezidenta Husáka řešila, kdo na prezidentský stolec. Dnes to bude znít směšně, ale tehdy to by Alexander, Saša, Dubček, který byl největším favoritem a kterého bylo třeba odstavit, aby se prezidentem stal Václav Havel.
Kdyby Václav Havel a jeho nohsledi žili svými „protikomunistickými“ proklamacemi, tak by se prostě museli zeptat národa, koho si za prezidenta přeje? Ale právě kvůli velké Dubčekově známosti mezi lidmi a díky tomu, jak byl Havel mimo Prahu skoro neznámý, hrozil výsledek pro Dubčeka.
A tak místo nějaké obdoby referenda či lidové diskuze, kdo z těch dvou má být prezidentem se národu začal prezentovat Václav Havel jako jediný kandidát. Vím, to velice dobře a dobře se na to pamatuji. Sám jsem byl v žoldu televize BBC jedním z těch, kdo to dokumentovali.
Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, nějak mi to tam „skočilo“. Chtěl jsem psát o tom, že prezident Havel dělal vlastně naprosto totéž jako prezident Zeman, pouze o tom tenkrát nepsaly noviny.
Vždyť co jiného, než zasahování do personálního obsazení vlády, byla snaha prezidenta Havla vystrnadit z křesla ministra financí Václava Klause. Ten tam byl jmenován ještě prezidentem Husákem a nevím, zda to bylo ještě v průběhu mandátu této vlády nebo až při tvorbě vlády nové.
Ale jedno vím jistě. Havel a personální residua Charty 77, která zbyla v politice, nechtěli Klausovu cestu ke kapitalismu. Oni měli jiné záměry a jiné cíle. Sice neuskutečnitelné, ale to neznamená, že je neměli.
Takže, než někdo začne kárat druhé, měl by si především zamést před svým vlastním (politickým a komentátorským) prahem.
