Globálně oteplený srpen 2011

Média a blogy jsou sice zahlceny pochodem homosexuálního šumavského lýkožrouta Prahou a jeho vlivem na psychiku Pražanů, ale v tomto velmi chladné srpnu by se asi nemělo ani zapomínat na hit posledních let – ničím neprokázanou hypotézu globálního oteplení, moderněji zvanou „Změny klimatu“.

To, že se klima na zeměkouli mění a měnilo se po celou dobu existence této krásně modré a nikoli vyblitě zelené planety, ví snad každé dítě z prvního stupně základní školy. Je to sice už řada let, ale něco o době ledové si ještě pamatuji a pouze málokdo by asi argumentoval, že byla způsobena lidskou činností. A nemusíme chodit sni tak daleko, postačí si vzpomenout, že ve středověku bylo údobí, kdy se v Anglii běžně dařilo vínu.

Šílenou teorii o „škodlivosti“ CO2 vypustila do světa zcela nechtěně britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcher, milovnice Proslulého tetřeva (kdo neví co to je, ať si to přeloží zpět do jazyka anglického). Ta kdysi, aby obyvatelstvu UK (Spojené království) „prodala“ myšlenku jaderných elektráren, argumentovala tím, že nemají emise CO2. Nikdo sice tehdy nevěděl, k čemu to má být dobré, ale našlo se pár chytráků, kteří tuto myšlenku ihned využili.

Obchod s lidským strachem je totiž ten nejvýnosnější, jaký může být. A když k tomu ještě přidáme záchranu celé planety, není vůbec divu, že tito chytráci nachytali tolik „užitečných idiotů“, kteří tuto myšlenku, samozřejmě, že ne zadarmo, propagují. Většinou v tom nejsou přímé úplatky, to ne, ale kdo píseň IPCC zpívá, ten jeho chleba jí. A ten je z obou stran tlustě namazaný. Prestiž, cesty, účasti na kongresech a podobně pro všechny, kdo tento názor sdílejí a vyhnanství pro ty, kdo se tomuto vnucenému názoru protiví.

A to samozřejmě s vidinou opravdu miliardových zisků pro „zelené podnikatele“. Samozřejmě, že třeba v solárních elektrárnách není ani jedno procento ekologie. Jde zde jen a pouze o prachy a to velmi velké prachy, které zelená legislativa vnutila národu platit ve formě „příspěvku na OZE“. Ale pozor, jsou tam ještě další, skryté náklady, které an první pohled nevidíme, ale které OZE s sebou nesou.

Energie z nich totiž vůbec není „zadarmo“, jak se nám zelení apologeti snaží namluvit. Naopak, stojí obrovské množství peněz a to nejen v investicích do samotných „zdrojů“ (nazývat je elektrárnami by bylo hrubým přeháněním). Představte si, že spotřeba točeného piva ve vaší rodině je pět piv denně. Ale hospoda Vám řekne, milí, zlatí, pokud chcete mít pět piv denně, musíte si obstarat džbán na třicet piv a my vám ho někdy v poledne třeba načepujeme vrchovatě plný, ale jindy večer ani náhodou. Když to rozpočítáte na celý rok, tak vám ta hospoda opravdu natočila požadovaných asi 2000 piv, ale vy jste si kvůli tomu museli koupit džbán s pětkrát větší kapacitou a naprostá většina toho piva vám byla na nic, protože jste museli řídit.

A přesně tak to vypadá s OZE, které dávají energii pouze tehdy, když jim to hostinský, tedy příroda povolí a nikoli tehdy, kdy to zákazník, tedy žíznivý spotřebitel potřebuje. Ale ještě k tomu se vedení VVN musí dimenzovat na výkon „rozvášněných větrníků“, což v Německu nastává pravidelně každý podzim a Němci, kteří nemají dostatečné přenosové cesty, tento přebytečný výkon cpou pod tlakem svým sousedům, přesně jako kdyby hostinský, který má přebytek piva, měl nárok vzít trychtýř a lít vám to pivo do úst v momentě, kdy to nejméně potřebujete.