Je až s podivem, kolik podobností je mezi Kanadou a Ukrajinou. Obě země mají jistý geografický primát. Kanada je po Rusku nejrozlehlejší zemí na světě a Ukrajina je po Rusku nejrozlehlejší zemí v Evropě. A obě země buď sousedily nebo dnes ještě sousedí s Ruskem. Obě země také mají velmi podobný počet obyvatel a v obou zemích je také silný přistěhovalecký prvek. Ukrajina ovšem se záporným znaménkem.
Jediný rozdíl je v tom, že pokud někdo žádá o statut utečence na Ukrajině, je ihned podroben přísnému psychiatrickému vyšetření a následně je u něj aplikována tzv. Debalcevská léčba. A pokud vyhoví, tak mu ej povoleno, aby v Kyjevě zkoumal, kam se poděla celá alej ještě vloni zdravých stromů.
Obě země také velmi úspěšně pěstují pšenici, ale zatímco kanadská pšenice se vyváží do celého světa a kdysi masivně i do SSSR a tak vlastně i na Ukrajinu, tak u ukrajinské pšenice nastává tzv. Kyjevský paradox Čím více se jí vypěstuje, tím více musí Člověk v tísni dodat hladovějícím.
Od doby, kdy Kanada sousedila s Ruskem, tedy s ruskou Aljaškou sice již uplynulo hodně vody, ale ústním podáním se zvěsti o ruských zvěrstvech udržují v paměti obyvatelstva. Všichni se otřásají hrůzou při zprostředkované vzpomínce na to vyčínání.
Rusové tehdy na Aljašce chodili zásadně do půl těla nazí, jedli syrové ryby, zapíjeli je čistou vodkou, pořádali zápasy v řecko-římském stylu s medvědy a obtěžovali eskymácké ženy. Nyní tedy Inuitské, ale tehdy to ještě nebylo vynalezeno.
Eskymáci (Inuité) se tomu strašně smáli, protože ti hloupí Rusi si o ty ženy neuměli jejich manželům slušně říci. Až teprve jistý Vladimír Vladimirovič se pochlapil, slušně pozdravil a strávil s tehdy Eskymáckou ženou, nyní by to tedy byla Inuitská žena, krásnou noc. Ale protože už je dávno po smrti setrváme u té Eskymácké.
A její manžel, pln vděku, že Vladimír Vladimirovič takto jeho ženu potěšil, ho naučil eskymácký obrat. A protože na to je copyright a kdo ho umí je borec (my na kánoi jsme dobře uměli jen jeho první čtvrtinu) bylo usneseno, že žádný, ale navždy eskymácký obrat to bude.
A nyní konečně k tématu článku,. Jak Kanada, tak i Ukrajina mají své národní či jazykové menšiny. A zajímavé na tom je, že "bolšina", která obvykle hovoří nějakým buranským jazykem, třeba angličtinou se často obrací k jazyku menšiny, který je kultivovanější.
Což u francouzštiny je zcela jasné a jisté. WYSIWYG tam funguje skvěle a vždy víte jak co napsat a jak vyslovit. A na Ukrajině to funguje podobně, často se většina ve většinovém jazyce nevyzná.
A hnízdem kanadským separatistů je frankofonní provincie Quebec, kterou jednoho krásného dne roku 1967 navštívil úřadující francouzský prezident Charles de Gaulle a pronesl “Vivre le Quebec Libre!”
A to je zcela jasný a naprosto nevyvratitelný důkaz toho, že i hrdina druhé světové války, statečný generál de Gaulle, velmi srozumitelně a zcela bez výhrad podpořil i ukrajinské separatistické hnutí.
Trochu nám ten nový systém šifruje a pustil mi k uveřejnění ze třetiny hotový článek. Lepší to už holt nebude.
