G.Husák: Ostatně soudím, že západní umění (ne)musí být zakázáno

Je s velkým podivem, jak za tzv. Husákovy normalizace fungoval mládežnický turistický ruch hlavně se Západem. Pravda, i NDR a SSSR skupin bývalo dost, ale myslím, že ze Západu podstatně víc. Já sám jsem odprovázel si 50 takových.

Ten výčet by vyl velmi pestrý. Hlavně SRN, Dánsko, Belgie, Francie a také jedna skupina z USA, dodnes si na ni pamatuji. Hollense College Summer Tour, tedy systém: "Jestliže je úterý, musíme být v Belgii.".

Ale v Praze zůstala děvčata celé dva dny, což dávalo příležitost k různým, mládeži nepřípustným eskapádám. Tak nějak nebylo zakázáno a občas to bylo i žádoucí s děvčaty ze skupiny laškovat a dovádět, bohužel na 35 NDR abiturientek jsem si netroufl.

Tehdy bylo několik mládežnických zařízení. Živohošť na Slapech, Sobešín na Sázavě, hotel v Mariánkách a kemp ve Starém Smokovci. Tam jsem, aniž bych sám nějak moc lyžovat uměl, dělal belgickým gymnazistům lyžařského instruktora.

Před odjezdem jsem si na Hlavním nádraží koupil za 20,- Kčs příručku o lyžování, na pokoji ji nastudoval a pak, zatímco jsem stál v základním stabilizovaném postoji, milé studentky a studentíky drezíroval, až mě prosili, ať nejsem tak náročný.

Ale příhoda, kterou chci vyprávět, se stala v létě na Táboře Soběšín. Tam jsem se při svém prvním pobytu na školení poprvé a naposled setkal s alpinismem, pardon vaginismem.

Ale pravý opak toho, jinou dívku, kterou nikdy nebolela hlava jsem na 20 let učinil svou ženou a matkou svých dětí.

To sem ale samozřejmě nepatří a já se omlouvám, že do blogu plkám, co mě napadne. Blog je přece seriózní médium a řeší světoborné události.

Včera, například, jsem napsal, že z tábora v Letech zahynulo ve vyhlazovacích táborech několik set lidí a hned mě pan Kindl opravil, že ne, že tábor byl roku 1943 propuštěn, vězňové dostal každý bohatou dávku potravin a byli posláni do svých domovských obcí.

Takže, od teď "Serióznost only", to je parafráze na prezidenta Trumpa, který mnohým etablovaným Američanům velmi pije krev. Tedy, naprosto seriózně. V roce 1970 jsem měl ve skupině jednu třídu západoněmeckého gymnazia s profesorem - velitelem skupiny.

Skupina byla smíšená, ale myslím, že děvčat bylo více. A současně s nám byl na Soběšíně také chlapecký či mužský pěvecký sbor jedné americké univerzity. A tito chlapci se těm německým děvčatům dostávali, velmi rychle a velmi snadno, do kalhotek.

To je ale běžné, to netřeba zmiňovat. Co, ale bylo zajímavé, bylo to, že další štací tohoto studentského sboru byly Karlovy Vary a vedoucí toho sboru byl, pokud to slovo již tehdy existovalo, Afroameričan, jinými slovy tedy černoch.

Už nevím, jak to dopadlo, ale vím, že s tím koncertem v KV byly obstrukce. Nicméně, ne tak zapálené, tak odhodlané jako ti, kteří se chystají návštěvníkům koncertu Alexandrovců v Praze udělat tzv. "uličku hanby".

Tak to tedy, opravdu, ani za Husáka nebylo. A proč ta hysterie? Protože Alexandrovci nazpívali píseň "Zdvořilí lidé" a to rozběsnilo Ukrajinu. Nechápu. Pokud by někdo opěvoval utrpení, zabíjení nebo smrt, tak to bych chápal.

Ale, to že se dlouholeté přání obyvatel Krymu povedlo v roce 2014 naplnit bez jakéhokoli násilí, či dokonce krveprolití, bez jakýchkoli obětí, je podle mě pozitivní.

A, že to někomu vadí? Ve světové politice vždy něco někomu vadí, zatímco jinému to vyhovuje. Příkladů najdeme tuny nebo mraky a snad jedním z nejvýmluvnějších je Kuba. Ta vyhovovala SSSR a snad dnes vyhovuje i Rusku...

...zatímco USA z ní měly a stále mají kopřivku. I když se za tu dobu vystřídalo v USA hafo prezidentů, tak stejně nikdo, od dob JFK na politice USA směrem ke Kubě nic nezměnil. A současný postoj ke Krymu, jako součásti Ruska, to kopíruje.