Podíval jsem se na web a definice rusofila je velmi jednoduchá. "Rusofil je příznivec všeho ruského". To je ale široká škála. Mohu mít rád ruskou vodku, ruské ženy, ruská auta nebo dokonce ruskou elektroniku???
To je podle mě trochu zmatené. Protože, pokud někdo rád pije "Stolichnaju" nemusí ještě vůbec být rusofil. Tím je třeba, alespoň trochu, Václav Klaus. Ten dal padáka tlumočnici a mluvil rusky spatra. Což mu ovšem nebylo odpuštěno. Znalosti se u nás neodpouštějí, to všichni víme.
Rusofil by měl umět dobře, nebo alespoň obstojně, rusky číst, milovat ruskou literaturu v originále, znát zem, znát kulturu, znát lidi a rád se do Ruska vracet. Definice to sice není dokonalá, ale zato moje vlastní, "nevygooglovaná".
A co to je "amerikanofil"? Něco velmi podobného. Definici nám opět nabídne web. Mně se líbí toto slovenské znění: "kto má priateľský vzťah ku Američanom, ich obdivovateľ." Je to sice po slovensky, ale prečítať se to dá, že pán Béreš?
Prostě a jednoduše, onen "filismus", příšerné slovo, které se nepoužívá, má pro oba dva národy, americký i ruský stejný význam. Mít rád tu zem, její jazyk, kulturu a třeba i jídlo. Cokoli.
A poměr mezi tím, jak znám USA, jejich krajinu, lidi, kolik knih jsem četl v originále angličtině a kolik v ruštině (žádnou), jak se domluvím anglicky (celkem velmi slušně - živilo mě to skoro pět dekád) a jak skoro vůbec ne rusky (často to byla spíše ostuda), jsem jasný "amerikanofil" a vůbec ne "rusofil".
To by ovšem slovo rusofil nesmělo být používáno v naprosto kladensko-bolševicky zkresleném významu. A sice jako nadávka, či pokárání někoho, kdo vyjádří nějaký stupeň pochopení pro ruskou politiku. A současně se také snaží pochopit americkou pozici na Ukrajině.
Současná pozice USA a celého Západu je naprosto jasná. Dala by se vyjádřit asi takto: "Po letech vlády zkorumpovaného a proruského prezidenta Janukovyče ukrajinský lid povstal, svrhl nenáviděného prezidenta a dosadil k moci své ideály - neposkvrněné muže Majdanu".
Zní to jako blbá politická agitka z před 40 let a ona to také taková agitka je. Prostě, naše, tedy západní, propaganda, najela zcela do kolejí propagandy komunistické, která ohlušujícím způsobem, až do totálního zblbnutí stále opakuje své mantry.
Ty netřeba opakovat, každý je zná. A co je mottem těchto hlášek? Agresivní Rusko nevinný a mírumilovný Západ. Rusko je vším vino, "My nic, my muzikanti". Muzikanti, kteří k té "hospodské pranici" na Ukrajině přišli bez jakékoli špetky viny.
My jen pozorujeme, pomáháme a radíme. Ale nikdy nebylo našim úmyslem změnit politickou orientaci Ukrajiny tak, aby se pro Rusko stala slabým, neuralgickým bodem obrany a oslabila ho. A co se týče Krymu, tak prosím vás, co to je?
Aha, ten nevýznamný výběžek země do Černého moře? Tak na ten jsme, ani v těch nejfantastičtějších snech vůbec ani nepomysleli. Samozřejmě předpokládáme, že nová, homosexualistická (to je nadsázka!!!) ty Rusy vykope a šmytec.
A pak přece nemůžete chtít, aby kyjevská vláda byla o příjmy z pronájmu vojenské základny na Krymu ochuzena? To bychom byli špatní přátelé. Bezedná ukrajinská díra na peníze vždy další peníze potřebuje, takže my bychom za ten Krym něco pustli. Nějaký ten miliónek "v tvrdých".
A že by nám ta základna byla na nic? To někteří popletenci tvrdí. Ale jak daleko je to z USA do Sýrie a jak daleko to je z Krymu? To není zanedbatelný rozdíl, takže využití by zde jistě bylo. Když ne přímo pro lodě USA, tak jistě pro lodě spojenců z NATO.
Já osobně si myslím, že psychologicky není Ukrajina pro Rusy tak důležitá jako Krym. Necítí k ní takovou vazbu jako ke Krymu.
Takže, kdyby Krym "padl" - tedy ruská námořní základna tam by skončila a hrozilo by, že tam přijde NATO, tak Rusové by takového neschopného prezidenta jednoznačně nakopali do prdele.
A když tak o tom přemýšlím, tak to mohl být pravý smysl té akce, ve které zemřelo již přes šest tisíc lidí, oslabit Rusko tím, že vymění prezidenta.
Prezidenta, který je příliš schopný, příliš oblíbený a je výraznou překážkou dalšího šíření lidských práv všemi prostředky, včetně humanitárního bombardování.
Ale pak se američtí plánovači z tohoto svého snu probudili a zjistili, že místo strategického úspěchu mají ruku v nočníku. Tak jsme to alespoň my, jako děti, říkaly. Ruka v ukrajinském nočníku místo krásného snu.
