Dnes je oddychový den a proto něco o českých „šlapkách“ v Holandsku

Správně tedy Nizozemí. Se zájmem jsem si přečetl článek pana Jelínka Kriminální příběh(The Criminal Story) a musím říci, že to asi je velká smůla, být někomu takto podoben. Já bych z toho ale takovou vědu asi nedělal. Co třeba, kdybych byl podoben Carlosovi? No, pak by bylo co vyprávět a o co stát. Mladá paní a její mladší kolegyně, o kterých chci vyprávět, myslím nevystudovaly Plzeňská práva, alespoň UK, ale diplom mi neukázaly. Popravdě mi neukázaly ani nic jiného a vlastně jsem tu mladší znal jen od vidění. Ta starší, ještě ale neměla třicet, byla již doktorkou práv a advokátkou. A protože tehdy, věc se udála počátkem devadesátých let, zastupovala několik restituentů, tak neměla hluboko do kapsy. Její muž byl takový tak trochu šíbr, stále se snažil získat zastoupení nějaké velké automobilky, ale moc mu to nešlo. S oběma jsme se znali a tykali si s nimi a jednou jsme dokonce jeli očumovat jejich novou chalupu. A ta advokátka měla tzv. koncipientku. Tedy vystudovanou právničku, která by ale tak jedině mohla psát někde ve firmě smlouvy, ale nikoli zastupovat u soudu. A ona je mezi advokáty dost velká tlačenice, tak ty advokátské zkoušky nejsou žádnou procházkou růžovým sadem. Prostě a jednoduše, tak koncipientka, ona jí říkala Světluše, byla takovým světlem na šedivém nebi mužských snů. Kdybych tehdy nebyl znovu šťastně ženat a potřetí otcem, tak bych asi zkusil štěstí. A k tomu malá vsuvka. Před pár týdny jsem byl na Úřadu práce a tam mě přesvědčovali, že ta moje tehdy právě narozená dcera je mojí vnučkou a ne dcerou. A zpět k vyprávění. Jednoho dne přišla má žena domů a pobaveně pravila: „To je prdel, holky zatkli v Holandsku“. Ona celá rodina byla velmi lidová, její maminka měla například velmi oblíbené nepublikovatelné rčení, které bych opsal asi takto: Když je něco v něčem, tak je rozum v p….. (již to slovo známe, že?) A prostě v „Pekle lodí“, nizozemském letišti Schiphole, kde dříve jako ostatně skoro všude v Nizozemí byla voda, nizozemská policie ta dvě česká děvčata prostě zhaftla. Jejich jazykové znalosti byla tehdy velmi mizerné (nevím, jaké jsou dnes) a tak děvčata čekala za katrem asi půl dne. Nakonec, (připomínám, že to bylo v „před mobilní době“), se někdo svéprávný našel, kdo té milé policii vysvětlil, že ony dvě krásky, tedy jedna kráska a jedna „obyčejná“ žena nejsou pracovnice v onom nejstarším řemesle, ale právničky. Pak je ale otázka, kterou si člověk klade poměrně často. A sice, kdo je větší ku*va, zda právník nebo prostitutka. Asi nejhorší je právník, který se chová jako prostitutka, což je asi dost časté. A ještě k té ženské kráse. Ženská krása nemá vůbec co dělat s jejími milostnými schopnostmi, ba často je to zcela naopak. A zde již trochu vykrádám Milana Kunderu a jeho Směšné lásky, kde myslím (četl jsem to před 45 lety) píše o nějaké „ošklivce“, která ale byla fantastická. Láska, myslím tedy ta tělesná, vůbec není o vzhledu, ale jen o chemii. Buď k sobě dva lidé chemicky dobře sednou a pak se milují, i kdyby měl každý zceal jiný světonázor, koníčky a podobně. A ještě něco k tomu psaní. Dnes je totiž „bezukrajinový čtvrtek“, podobně za jako totáče býval bezmasý čtvrtek. To já jsem někdy v první polovině 80 let vyrazil s kolegou Honzou Smutným do Bratislavy k našemu zákazníkovi. Jednání pak skončilo u Karolka a slivovičky a někdy okolo sedmé večer jme přistáli ve vinárně v Dunajské ulici. Měli jsem hlad jako vlky (tak by to asi bylo správně po slovensky) a pýtali jedálný lístok. Vrchní vravel, že je bezmasý štvrtok a že mají pouze „morčacie prsia“. My odvětili, že morčata nejíme a dál jsme pili o hladu. A to se nemá.Je sice možné, že Nizozemsko je správně, ale musí se psát s velkým písmenem.

Autor: Jiří Hermánek | čtvrtek 31.7.2014 17:06 | karma článku: 6,70 | přečteno: 1022x