A to je ta velká pravda dnešních, porevolučních dní. Nejprve nás okradla Charta s Havlem v čele. Celý jeden tucet let nám kukali do hlavy, že jedině socialismus s lidskou tváří, po vzoru legendárního roku 1968, kdy jsme se jak lvi, tlapami bijící o mříže, o tuto myšlenku rvali, dokud nám ji velký ruský medvěd jedním úderem své nechutné pracky z mozku nevyrazil, nikoli však ze srdce.
A to vše bylo nakonec, zcela bez odporu, ztraceno, protože jeden subalterní bankovní úředník, který slovo disent neuznával a ze Západu zaslané peníze propíjet odmítal, vymyslel zcela zastaralý systém bez jakékoli budoucnosti, kapitalismus a infikoval tím, dříve socialismus tak milující národ.
Zapomněl ovšem na protilátky kapitalismu, kterými mu jsou vlastní. Rozum, opatrnost na peníze, obezřetné investování a další. Potměšile předhodil celému národu vějičku, že každý, opravdu každý, může v kapitalismu investovat a zbohatnout. Zapomněl však na další radu, a sice že o peníze lze v Kožených Kocábkách také velmi rychle přijít.
A po kupónové privatizaci přicházejí v rychlém sledu další gádžové, kteří holí tento stát a toto hospodářství jak o život. Vyjmenovávat je by ale bylo nošení sov do Athén (nikoli soch, jak tady někdo před časem napsal). Takže jen namátkou. Pan Chvalovský si před patnácti lety půjčil a nevrátil jednu a půl miliardy a teoreticky tak ošidil každého z nás o 150,- Kč.
Soud s Chvalovským probíhal neuvěřitelně rychlým tempem a tak ho po 15 letech prezident Klaus osvobodil, protože jasně doufal v 15%, tedy ve 225.000.000,- Kč provizi, kterou si teď užívá se svým idolem Berlusconim a jeho nezletilou arabskou milenku v jeho Paparazzi vile na Sardinii. A to ej jen vrchol ledovce, kdyby se celý ledovec vynořil, překotí to tento stát.
A co mezitím stačili ukrást Cikáni nebo Romové: Nic, pán velkomožný, opravdu nic. Občas něco z toho obchoďáku, občas něco z toho auta, které majitel zaparkoval otevřené s rozbitým okénkem, někdy nějaké ty kovy při kterých jde o život a jsou to vlastně, na rozdíl od chtivých a na práci líných gádžů, takoví Stachanovci, hrdinové zlodějské práce.
Jen si zkuste ukradnout vodiče el. stožáru 220kV, který je pod napětím. Na to musíte mít speciální atest, abyste to mohli dělat. Nebo zkuste krást železo, když ten pitomý nosník je přímo nad vámi a vy se musíte vnitřně přesvědčit, že to i bez toho nosníku vydrží. Občas nevydrží, od toho je přece to slovo nosník.
Špatnou pověst zapříčinili Cikánům – Romům piráti silnic. Zní to sice absurdně, ale je to tak. Co je hlavním kvalifikačním předpokladem pro titul PIRÁT SILNIC? Nikomu se nesmí nic vážného stát. Jakmile třeba na silnici zabijete pět lidí, rozlučte se s tím titulem. Nikdo, opravdu nikdo vám ho nedá, pirátem se stáváte jen tehdy, pokud výsledkem vaší akce jsou jen hmotné škody.
A přesně jako „piráti silnic“ jezdí tak, že sice ostatní řidiče naštvou, ale žádnou velkou škodu nenapáchají, tak i Cikáni – Romové kradou takové maličkosti, že také žádnou velkou škodu nenadělají, o to větší je ale kravál kolem nich.
Zkuste si hezky v poklidu „podle předpisů“ jet v zimě na D1 devadesátkou a zabít tři lidi. Myslíte, že se o tom někdo zmíní? Ani náhodou. Možná jednou krátkou zprávou, ale druhý den to bude „business as usual“. Ale zkuste se projet po D1 dvě stě a hned máte bronzovou medaili a jste v čekací listině na Piráta roku.
