To asi ne. To bych netvrdil. Ale, jezdil jsem v těch socialistických autech dlouhá léta. Měla čtyři kola, volant, brzdu, spojku, plyn a dojel jsem vždy tam, kam jsem dojet potřeboval...
A navíc, daly se spravovat na koleně. Něco jsem zvládl sám, něco melouchář pan Chvojka, který se opravdu vyznal. Měl motory rád, stejně jako pedofil děti. Povídá: Jirko, nejdřív ze všeho vyměň svíčky. Ty moc nestály to se dalo udělat vždy
Pak seřiď předstih a odtrh, s ventily se moc párat nemusíš. Ty jen někdy. A jak řekl, tak i udělal. A moje zlatá stříbrná škodověnka Š110L zase jezdila jako vystřelená z praku.
A to jsem ještě neřekl, že jsem si ji jedno úterý v září 1975 telefonicky objednal a další čtvrtek v Bílé Labuti vyzvedl.
Prostě, vždycky bylo něco. U Š1000MB mi motor trochu vynechával. To bylo samozřejmě ještě před tou Š110L. Byl jsem u bratrance manželky, ten to třikrát projel a říká: "Chodí jak hodinky". A druhý den jsme jeli na chatu a motor, potvora, zase cukal.
Tak jsem zašel do Mototechny, koupil za pár korun kondenzátor, vyměnil ho a šmytec. Autíčko zase jezdilo a necukalo. A dnes, ten můj "brzy veterán" má tolik vymožeností a stál tolik, že podle jednoho vtipu v Playboy by za "takový prachy měl i kouřit". Ovšem ne z výfuku.
Ale, spravovat na něm mohu tak akorát, teď nevím přesně co, ale třeba doplňovat kapaliny. Za 11 let nesežrala ta potvora ani kapku oleje. Neotevřená piksla pekáče, pardon Castrolu, trůní stále v garáži. Motor si vystačí s olejem od výměny k výměně...
...zatímco vyjetým olejem ze Š110L jsem vždy "ekologicky" natíral vrata od stodoly. A pak jsem to chtěl zkusit s Wartburgem, než mi někdo decentně sdělil, že ve Wartburgu se olejová náplň, jmenuje se M2T, celou dobu životnosti vozu měnit nemusí.
A takto by šlo pokračovat až do celkového umrtvení organismu. Tak třeba, ve Wartburgu Kombi se dala krásně převážet zavazadla a také spát, zatímco ve sporťáčku Nissan, který jsem v záchvatu šílenství koupil ve frcu synkovi se spát nedalo ani náhodou.
A to, co platilo a platí o autech, platí samozřejmě i o celé společnosti. Naše generace a generace mých rodičů si tu tzv. normalizaci vychutnaly naplno. Nikdo netvrdí, že nyní není lépe, ale ten rozdíl je přesně takový, jako v těch autech.
Dřív si rodina pořídila buď škodovku, nebo Ladu, popřípadě Wartburg a jezdila každý pátek na chatu.
Kupodivu, prakticky všichni Pražáci měli nějakou haciendu a já jsem si připadal jak prašivý pes, že žádnou nemám. A tak jsem uvrtal rodiče do chalupy pod Ještědem a dobrý tucet let jsme tam s kamarády zažívali nesmírné legrace.
Už jsem je několikrát popsal a reakce byly vždy velmi negativní. Přece, za proklaté normalizace nebyla žádná legrace možné, že pane doktore? Zato však dnes smíme na dálku lékařsky diagnostikovat opilost prezidenta a to je samozřejmě nezávadné a kultivované.
Dlouho by se dalo popisovat, jak se za té normalizace žilo. A ohlasy těch, co si to pamatují by zcela nepochybně byly přehlušeny onou davovou psychózou jako třeba touto.
Upoutávka na dnešní "významnou" diskuzi a současně i neplacená reklama na blog našeho kolegy, dálkového diagnostika opilosti, hlavně prezidentů:
Beata Krusic má pravdu. Život v "normalizaci" plynul zcela normálně. Do ciziny jsme nesměli, to je fakt a dovozového zboží byl nedostatek. To ovšem vadilo jen snobům.Jinak, všeho normálního zboží bylo habaděj, jen s tou "kultůrou" nás komunisti drželi tak trochu "u huby".Teď máme "kultůry" habaděj, ale nedá se na ni dívat, proto stále pouštíme stokrát ojeté a stokrát dobré staré normalizační šunky a ne třeba "Smradi (2002) je český film režiséra Zdeňka Tyce o manželech Šírových (Ivan Trojan a Petra Špalková), kteří vychovávají vlastní dítě spolu se dvěma ..."... dál už se to nesmí publikovat - viz faktografický článek o Romech s dnešního rána.0/-6
| Zuzana Zajícováhttp://vodvarka.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170417_599318_blogidnes |
|---|
