Když se trochu zamyslíme, tak často najdeme v životech různých lidí nečekané styčné body. Tak na první pohled bychom řekli, že David Rath a Nikita Sergejevič Chruščov toho mají jen velmi málo společného. Ambiciózní lékař, chvíli ministr zdravotnictví, pak delší dobu hejtman, pak zase vazebně stíhaný korupčník David Rath a komunistický bafuňář N.S.Chruščov toho na první pohled nic moc společného nemají. Ale, pokud se podíváme blíže, tak zjistíme, že pro každého z nich byla nebo dokonce jsou některá místa bližší než ta druhá.
U Davida Ratha to jsou samozřejmě středočeské Hostivice. Tam žil až do svého zatčení před dvěma roky a pak strávil předlouhý čas ve vazbě. Nicméně, dokud byl hejtmanem, tak preferoval své „rodné“ Hostivice.
Netuším, jestli se tam skutečně narodil, ale to vůbec není podstatné. Podstatné je, že se k tomuto městu choval vždy tak, jakoby se tam narodil a to samozřejmě hlavně tehdy, když byl středočeským hejtmanem.
N.S.Chruščov dozajista nebyl rodilým Ukrajincem, ale strávil tam jako komunistický funkcionář ta nejlepší léta svého života a tak se Ukrajině odměnil Krymem.
Těžko dnes říci, co tehdy bylo jeho hlavní motivací. Zda opilecká pitka, při které to slíbil nebo jen chladná technokratická úvaha, že z ukrajinského území je na Krym lepší přístup. Tak se ale běžně nepostupuje. Teritoriální záležitosti mají totiž velkou setrvačnost.
Kdyby ji neměly, tak jsou britské Falklandy dávno argentinskými Malvínami, britský Gibraltar je dávno španělský a Kaliningradská oblast již dávno polská či litevská.
A kromě té tzv. Teritoriální setrvačnosti se vždy zohledňuje mínění tamních obyvatel. Je tomu tak u Falkland, Gibraltaru a konečně i u Krymu. Lze vymýšlet neskutečně krkolomná vysvětlení, proč to, co platilo pro Kosovo, neplatí pro Krym a naopak.
Takže, pokud bychom si vzali na pomoc tu paní se zavázanýma očima a s váhami v ruce a každá strana přidávala na svoji misku vah své argumenty, pak by výsledek zcela určitě nebyl 100:0, ale plácal by se někde mezi 50:50.
Prostě každá strana má v otázce Krymu a nejen Krymu své argumenty, které je třeba zohlednit. Bohužel, spor o Krym se neodehrává v ovzduší seriózní argumentace, ale vyhraněné nacionální hysterie. A to z obou stran.
A ať se to komu líbí nebo na, to „A“ řekl Západ se svým Majdanem. Stokrát opakovanou pravdou je, že tato teroristická vzpoura nezačala v době Olympiády v Soči náhodou. Tomu by možná věřila má nejmladší vnučka Terezka (2007), ale dospělý člověk ne.
A po onom „A“ následovalo ono „B“, tedy znovupřipojení Krymu k Rusku. Stejně tak, jako David Rath byl v době oněch velkých investic do Hostivic v konfliktu zájmů, byl i N.S. Chruščov v době „darování“ Krymu Ukrajině v tom samém konfliktu zájmů.
Ono se ne nadarmo říká, co bylo ukradeno, má býti navráceno a nelze se divit tomu, že Rusové to tak vidí. Veškerá srovnávání Putina s Hitlerem či Brežněvem jsou tak mimo mísu.
Hitler byl psychicky nemocný fanatik lačnící po cizích územích na východ od Německa a Brežněv také nebyl oním agresivním typem, který toužil přepadnout ČSSR a dlouho se na to chystal.
Zopakuji to ještě jednou a klidně můžete v nadávkách na mě ještě přitvrdit. Peču vám na to, pozdní pubertou zastydlí agitátoři.
Brežněv byl totiž k policejnímu zásahu v Československu přinucen neskutečným amatérismem a hazardérstvím tzv. „reformátorů KSČ“, ve skutečnosti ale naprosto nezodpovědných dobrodruhů.
P.S. Zdravím obzvláště do Kanady. Takového blbce, aby člověk pohledal.
