Budou za dvacet let paterčata darmožrouty?

Nevím. Ale když jsem byl před pár lety v Anglii, tak velkou jednodenní senzací ve zprávách byla výplata výhry jednomu stoletému Londýňanovi. Chlapík se vesele křenil do kamery a říkal: „ono to není žádné umění, stačí neumřít a máte to“. Vyhrál, myslím, 50.000 GBP (liber), protože vsadil 500,- GBP, že se té stovky dožije a kurz stanovila sázková kancelář na 100:1. Kurz se vždy stanovuje podle pravděpodobnosti oné události. Čím vyšší kurz, tím menší pravděpodobnost, že událost nastane.

Chlapík tu sázku uzavřel když mu bylo osmdesát a jakmile by zemřel, samozřejmě by sázku prohrál a žádné peníze nedostal. Ale on dvacet let na své peníze trpělivě čekal a když je dostal, tak asi největší výhrou byl ten pocit, protože asi návštěvy luxusních veřejných domů, bujaré pitky, jízda supersportovními vozy už při jeho věku nepadají moc do úvahy.

Na a podobnou sázku by mohli jak příznivci, tak i odpůrci Romů nyní uzavřít. A kdyby ji nějaká sázková kancelář přijala, tak jaký kurz by asi dala na tip, že „žádné z paterčat nebude v roce 2033 na podpoře"? Já myslím, že by si mohli dovolit stanovit kurz dosti vysoký, protože, bohužel, pravděpodobnost takového jevu je dost nízká.

Jeden náš vzdálený příbuzný, Slovák, seděl s Husákem na uranu. Přeloženo do kultivované řeči, vykonával trest odnětí svobody za protistátní činnost v uranových dolech na Příbramsku. A kromě let, která tam ztratil, ztratil též fertilitu neboli plodnost. Dnes celkem obvyklý jev i bez uranových dolů.

A protože s manželkou po dítěti toužili, nezvolili umělé oplodnění dárcem (ani nevím, jestli bylo před 50 lety rozšířené), ale adoptovali novorozence. A taková rychlá adopce mohla znamenat jen jediné: „měla ho s cikánem“. Dítě, holčička, bylo velmi krásné a kromě temných černých vlasů nic tomu genetickému původu nenasvědčovalo. Byla to taková dětská Carmen a rodiče se k ní také tak chovali.

Prvním signálem, že by něco nemuselo být v pořádku bylo, když jsme s kolegy z výzkumáku přijel do Žilina a šli jsme z nádraží přes bulvár na Hliny. Času jsme měli dost, po noční cestě nám vyhládlo a tak jsme se zastavili v takovém malém bistru na gáblík. A jak jsme se tak cpali klobásami, tak od sousedního stolu přišlo děvče a povídá „Prepáčte, nie ste pán Heřmánek z Prahy?“

Ano, byl jsem to já a to děvče byla ona zmíněná dětská Carmen, teď už někde na škole nebo v učilišti a trávila „volný“ či spíše školní čas vesele s kamarády „za školou“. Samozřejmě, školu nedodělala, v práci se jí nelíbilo a co pro mě bylo velmi překvapující, byl to že měla problém postarat se o vlastní děti. Starala se o ně její adoptivní matka.

Tam to ty geny asi nějak popletly, protože nikdy jsem neslyšel, že by se Romové o děti nestaraly, samozřejmě v intencích jejich chování a nikoli tak, jak bychom si představovali. Možná to soužití s „bílou“ komunitou v paneláku u ní vyvolávalo nějaký stres, Bůh suď. Děvčeti teď bude něco okolo padesáti a když jsem o ní slyšel naposledy, tak pracovala v „sauně“ ve Vídni. No, ony jsou sauny různé, že?

Ty sázky by se také daly velmi dobře modifikovat. Třeba místo „žádné z paterčat nebude na podpoře“ nastavit měkčí, lépe splnitelné kritérium. Třeba „alespoň jedno z paterčat nebude na podpoře“. To už by se možná dalo splnit snáze a sázková kancelář by vypsala horší kurz.

Ale, co si myslíte celkově? Je pravděpodobnější, že se osmdesátník dožije stovky nebo, že letos narozený Rom nebude za dvacet let na dávkách. Sám nevím.