Americké strategické jaderné plánování z pera blogera Flašky...

Nicméně, já pero nepoužiji, jsem přece jen asi o generaci starší než předřečník a nevím, zda by mi administrativou blogu bylo povoleno ekologické modré pero. Ale, k pochopení celé problematiky je nutné znát princip našeho hodného

Pepíčka a zlého Franty ze sousedství. Oba to jsou přibližně stejně staří prepubertální hoši a oba vyvádějí prakticky ty samé alotrie. Ovšem, to vyvádění vůbec není stejné, protože, když to dělá ten zlý Franta od vedle, je to strašné a odsouzeníhodné, zatímco...

...když něco takového nebo dokonce o hodně horšího provede ten náš milovaný Pepíček, je to v pořádku, musím mít pochopení. On tam ty bombičky přece hodil v vyšším zájmu, jeden známý agitátor dokonce napsal, že v zájmu japonského obyvatelstva.

Ale, když ten zlý Franta nikdy žádné bombičky nehodil tak je to samozřejmě špatně, protože on co, vojín Kefalín, ty bombičky hodit mohl, takový to je hajzl, že dokonce nectí všechny naše demokraticko-lidskoprávně-homosexualistické hodnoty. Hajzl jeden ruská.

Tak jsem se vypovídal a mohu začít psát věcně. Vezli jste někdy v autě vetší množství lahvového piva? Pět nebo více lahví? Asi ano, že? A jak ho povezete? Asi to pivo nepoložíte jen tak do kufru, ale nějak ho zajistíte, což já neudělal.

Koupil jsem karton Staropramenu, hodil ho do auta a zapomněl na něj. A jak tam ten karton v tom kufru lítal, tak se dost těch lahví o sobe roztřískalo a já měl v autě smrad jak ve vopičárně.

A touto, dnes již letitou historkou, jsem chtěl navodit psaní o "Dense Pack".

Na svý čestný pionýrský nebudu googlovat a napíši to, jak si to z mládí pamatuji, jak jsem to v nějakých amerických novinách četl. Článek začínal známým úslovím "Never put all your eggs in one basket", což byla tehdejší zásada pro umístění odstrašujících jaderných zbraní.

Nebo, což byla také jedna z koncepcí, umístit strategické jaderné zbraně na mobilní platformy, tedy tahače a v případě krize s nimi popojíždět tak, aby se minimalizovala možnost jejich zásahu. Ale myslím, že tento koncept nikdy neprošel.

Neprošel asi ani "Dense Pack" o kterém píši, ale myslím, že ta možnost byla skutečně zvažováno. Má to obdivuhodný princip. Umístím velkou část jaderných zbraní na velmi malou plochu a vlastně tím ignoruji ono rčení "nikdy nedávej všechny svá vajíčka do jednoho košíku".

A jak to mělo fungovat? Přifrčí první sovětská raketa a trefí napřímo silo s americkou odvetnou raketou. Ta je samozřejmě zlikvidovaná, ale současně se nad místem zásahu vznikne oblast velmi silné radioaktivity a objeví se spousta úlomků.

V tom "bordelu" další rychle letící sovětské rakety, namířené na sousední sila zhavarují, prostě neproletí. A odvetné rakety se vysunou z mohutných sil s konstrukcí silnou několik desítek metrů železobetonu a startují k odvetnému úderu.

A protože raketa je při startu relativně velmi pomalá, to jsme všichni někdy v TV viděli, tak ji ty úlomky tak neohrozí a ona může proletět a vydat se na svou odvetnou cestu. Možná jsem ten princip špatně pochopil, možná byl i celý ten princip špatný.

Ale alespoň to celé mé vyprávění má nějaký smysl, zatímco rudoprávní agitka naruby pana Flašky:

  Agresor zůstává agresorem  http://flaska.blog.idnes.cz/c/578041/agresor-zustava-agresorem.html

zůstává i pod úrovní toho Rudého Práva, protože tam alespoň rámcově věděli, která bije a necucali si argumenty z prstu, aby nějaký blábol zveřejnili.

Prostě argumentovat tím, že rakety jsou útočné, protože trefí území nepřítele a radar je obranný, protože sedí na prdeli a nikam odletět nemůže je buď absolutní nepochopení nebo prostě lživá agitace.

Radary totiž běžně slouží k navigování útočných operací a jediné a opravdu jediné kritérium, jaká zbraň je útočná a jaká obranná, je ono hospodské: Kdo první dal facku? A pokud je to facka jaderná, tak by mohla znamenat konec lidstva.

Jak správně podotkla stratégka protizemanovského nemyšlenkového trustu, naše ctěná a milovaná kolegyně, paní Jandová: Vyhladit desetkrát nebo dvacetkrát? Vždyť je to jedno. Hlavně, že už dá pokoj, myslím tím to lidstvo.