A nebylo to poprvé. Nastrčená americká klika, neříkejme ji prosím ani nacisté a ani fašisté, se zmocnila vlády na Ukrajině s vědomím, že cokoli udělají, bude později pardonováno a jejich vláda bude mít zcela bezvýhradnou podporu.
Nemohu samozřejmě vědět najisto, jakými prostředky, jak finančními, tak jinými, Západ ty vzbouřence na Majdanu podporoval. Ale i v našem malém Česku ukazovala televize den za dnem, jak nám na vítězství Majdanu strašně závisí.
I středně inteligentní delfín, by jen zcela prostou úvahou, došel k jasnému názoru, jak je Ukrajina pro Rusko z geopolitického a strategického hlediska důležitá. A že si to Rusko prostě v žádném případě nemůže nechat líbit.
A následoval protitah. Brilantně provedený přesun Krymu do ruské správy a separatistické republiky na Východě Ukrajiny. Nikdy se nedozvíme, podobně jako s pomocí USA při vzpouře na Majdanu, na kolik procent to byla ruská práce. Ale, samozřejmě byla.
Vyloučit se prostě nedá nic. Ani Američané (i když třeba přeneseně a jen ve formě peněz) na Majdanu, ani Rusové na Východě Ukrajiny.
Ale jedna věc je naprosto jasná. Západ se těšil na vykrmenou ukrajinskou slepičku a místo toho má vychrtlého a zbídačelého tvora, které musí krmit do zobáčku.
A Rusové, místo, aby utrpěli zdrcující strategický úder si odnesli Krym a separatistické republiky k tomu. Asi vůbec netouží po tom, převzít tyto republiky, podobně jako Krym, ale bez těchto republik je Kijev jako paralyzovaný a nehne se dál. Což je samozřejmě účelem té hry.
Ukrajina je blízko a zprávy o ní jsou hojné. Často byly i v přímém přenosu. Ale Sýrie? Moje znalosti a myslím, že i znalosti většiny obyvatel jsou kusé. Ze Sýrie žádný přímý televizní přenos nikdy nebyl a asi ani nikdy nebude.
Jejich mentalita je nám cizí a nedokážeme se do tamních poměrů vžít. Společného mají s Ukrajinou jen jednu jedinou věc. Na území těchto dvou států byly před dvěma lety dvě ruské námořní základny. Sevastopol na Krymu a Tartus ve stejnojmenné provincii.
Je to odvážný dohad. Ale každá hypotéza je dobrá, dokud ji nenahradí jiná, platnější. A můj dohad je, že ona "umírněně teroristická opozice v mezích zákona", která v Sýrii vznikla, byla podporována USA, také, ale nejen, kvůli ruské námořní základně Tartus.
Odposlech Bílého domu, ani Pentagonu samozřejmě nemám, ale postačí se podívat na akce, jejich přípravu, průběh a výsledky a každý si dokáže učinit představu, co byl záměrem některých kroků velkých států.
Trochu odbočím, asi tak 35 do minulosti. Když v roce 1980 zemřel jugoslávský prezident Tito, tak jsem v nějakých amerických novinách četl "Brezhnev outfoxed us". Šlo o to, že Brežněv nechal prosáknout, že na pohřeb pojede jen Kosygin a prezident Reagan proto poslal jen viceprezidenta.
Byl jím sice pozdější prezident George Bush, sen. ale to tehdy nikdo nevěděl. A tak se L.I. Brežněv naparoval v první řadě a americký zástupce (a tehdy USA velmi a Titovi a jeho pohřbu záleželo) se krčil někde v zadních řadách.
Takže, co se týče světové politiky obecně a Ukrajiny se Sýrií zvláště, tak celkem bez rozpaků lze říci, že Američané mohutně třesou stromem a Rusové jim pod tím stromem vysbírávají chutná jablíčka. They outfoxed them.
