Nevím, jak po 9/11 (11. září), to se to možná zhoršilo. Vzpomínka na 11. září je dost děsivá a já tehdy pracoval ve velké firmě se spoustou mladých lidí. A jeden takový mladý, trochu pošahaný jedinec, který tam s námi pracoval, spustil po pádu první věže WTC, nezřízený jásot. Dodnes mě mrzí, že jsem ko nenakopal do hyždí, ale když sedí u kompu, tak se to blbě dělá.
Tak to byl tzv. Hermánkův odskok stranou, a doufám, že mi ho velkoryse, ostatně jako vždy, prominete.
Chtěl jsem psát o katastrofě korejského letu KAL007 u Sachalinu. Samozřejmě, že celý civilizovaný svět ten zločin odsoudil, dlouho se však diskutovalo o jeho příčinách.
V té době moje žena, mladá bezpartijní matka dvou dětí pracovala v ekonomickém oddělení ČTK, což ostatně netrvalo dlouho.
Po emigraci švagra dostala padáka. Ale v době své působnosti tam měla na starosti překlady anglicky psaných článků a s psanou angličtinou si ona moc netykala.
A tak, za dlouhých večerů, milující manžílek, tedy já, milé choti ty články překládal. To samozřejmě bylo zakázáno, ale osobní prohlídky nedělali.
A v jednom časopise, myslím, že to byl TIME byl článek "When Superpower misbehaves", který rozebíral všechny aspekty toho sestřelu.
A tam, v jenom velkém, prestižním časopisu USA bylo rozebráno, jak zjistit, které z vojenských radarových stanic na sovětském Dálném Východě, jsou parvé a funkční a které jsou pouze "fejky".
A článek, aniž by to nějak dál rozebíral, řekl, že jediná možnost je "probudit" je k životu nějakým narušitelem.
A o přibližně třicet let později došlo k další, velmi podobné katastrofě. Sice byl jakoby ihned určen viník, ale další alternativy nebyly v našich sdělovacích prostředcích buď vůbec zmíněny nebo byly uvedeny s velkým despektem.
Prostě, najednou zjišťujeme, že místo jedné, primitivní komunistické cenzury zde máme jinou, daleko sofistikovanější. V době tzv. Kubánské krize jsme my děti strachem mohly hřebíky v prdeli štípat. Tak jsme se bály, že nastane jaderná válka.
A pak, najednou, jako u George Orwella, změna. Sovětské rakety, o kterých nám tvrdili, že tam vůbec nejsou, budou najednou odstraněny. Bylo mi tehdy 14 let a byl to tak hluboký zážitek, že od té doby žádné zprávě 100% nevěřím.
Dnes a zítra vrcholí návštěva amerických vojáků u nás a mnozí zdejší snaživci, jako pan Ziegler (Češi řekli jasně, patříme na Západ). Na to jsme ale, pane Ziglere nemuseli čekat na konvoj. To naprostá většina z nás ví a uznává již nejméně 25 let.
Pro pobavení řeknu, že když jsem byl dítě, asi tak 13 let, tak jsem domů přinesl prázdnou láhev od Coca Coly. Věc to tehdy značně nezvyklou a vystavil ji na vitrínu ve svém dětském pokoji. A otec si hned myslel, že chci emigrovat:-)
Je to prostě jedno velké nedorozumění. Pokud je někdo náš přítel, pak to neznamená, že budeme přehlížet každý jeho chybný krok.
Bohužel se, s omluvou, musím zmínit o Václavu Havlovi a v té souvislosti o tom vtipu, proč se Husák modlí, aby Brežněv před jeho návštěvou nejedl feferonky.
Klaus v tom byl obezřetnější a objektivnější. Když viděl, jak si GWB nabíhá na vidle s tím iráckým dobrodružstvím, tak ho chtěl varovat. Ale co je varování "malého pindi" proti "přitakání velikána", že?
A abych to tedy skončil. Ty boje, které se zde již více než odehrávají, nejsou boji mezi příznivci USA a jejími nepříteli, jak se zde mnozí, jmenovaní i nejmenovaní snaží dovodit.
Kdepak, ty boje jsou mezi schvalováním a odsuzováním oné snahy USA a jejich západních spojenců pomocí Ukrajiny oslabit Rusko. Postavit mu k hranicím masivní hrozbu a posléze podporou disidentů dosáhnout změny režimu v Kremlu směrem k povolnějšímu,
Takže tyto boje vlastně s tím průjezdem US Army mají jen velmi málo společného a to, že málo lidí protestovalo ještě neznamená, že všichni tito "absentéři" také bezvýhradně souhlasí s americkým vměšováním na Ukrajině.
A já osobně? Kdybych dnes nebo zítra šel do hospody a potkal tam amerického vojáka, tak mu bez problémů koupím pivo nebo si ho pak nechám koupit.
A budu s ním žvanit stejně, jako před více než 30 lety s americkými vojáky na základně Ansbach, kde jim švagr se svoji kapelou hrál k tanci a poslechu.
